Jak a proč se ze mne stal myslivec
Místní myslivecké sdružení přijalo Baďuru velmi ochotně, a tak jsme celá rodinka chodili pečovat o bažanty (sdružení mělo vlastní chov), když na něj zrovínka vyšla služba, sušili seno, které jsme pak nosili do krmelců a podíleli se na spoustě dalších činnostech, které myslivost obnáší.
Po pár letech jsem nabyla dojmu, že je Baďura víc v lese, než doma. Celé noci trávil na posedu číháním na černou (divočák) a tak nějak jsme se začali jeden druhému odcizovat.
Na mysli mi vytanulo jediné možné řešení – stát se také myslivcem.
Začala jsem jezdit na přednášky, a to i několikrát do měsíce, takže Baďura musel hlídat kluky, z čehož byl permanentně nevrlý.
V tomto období jsem byla tak zvaný „adjunkt" a součástí přípravy ke zkouškám byla praxe v některém mysliveckém sdružení.
Patronátem nad mojí maličkostí se ujalo sdružení, jehož členem byl i Baďura, ale pravdou je, že se na to zpočátku moc nadšeně ostatní členové netvářili a mít ve sdružení ženskou považovala většina z nich za holý nerozum.
„Tak, kdo jí ukáže, jak probíhá výcvik psa?" optal se myslivecký hospodář na schůzi, která se konala, kde jinde, než v hospodě. Nikdo se nepřihlásil a všichni do jednoho upírali své zraky na podlahu, jakoby se snažili spočítat všechny dlaždice v místnosti.
„Co ty Oto?“ naléhal hospodář. Ota, asi padesátiletý majitel výmarského ohaře hladkosrstého, se začal ošívat, jako žáček, kterého právě vyvolala paní učitelka, a on si zapomněl napsat referát, pravil: „No, já nevim, nooo,“ odmlčel se a pokračoval s dlouhou pauzou mezi každým slovem: „ no, no, tak snad zejtra, až půjdu se psem, no, tak bych jí mohl vzít s sebou, no…"vysoukal ze sebe a znělo to tak komicky, že se Baďura hned zeptal, mám-li mít na krku taky obojek s vodítkem."
Všichni se začali smát a já si připadala, jako naprostý idiot a říkala si, mám-li to vůbec zapotřebí.
Ze závěrečných zkoušek z myslivosti jsem měla větší strach, než tenkrát z maturity (a oprávněně), což obnášelo zdokonalit se v lovecké kynologii, zoologii, historii myslivosti, mysliveckých předpisech, chovu a lovu zvěře či loveckém střelectví, kterého jsem se obávala ze všeho nejvíc, neb právě tento předmět jsem považovala za vyloženě mužskou záležitost a obávala se naprostého ztrapnění (v duchu jsem si představovala, jak na mne chlapi řvou: „Holka, chop se vařečky a mazej zpátky k plotně!") a který jsem nakonec zvládla na výbornou.
Během jakékoli činnosti denní i noční jsem se neustále učila. Při vaření jsem si opakovala, že ráže brokové hlavně je číslo udávající počet stejně velkých kulí, odlitých z jedné anglické libry olova, které lehce suvně projdou hlavní a při sledování TV jsem do zblbnutí rozkládala a dávala dohromady Baďurovu brokovnici ráže šestnáct a pojmenovávala její jednotlivé součásti. Po Baďurovi jsem požadovala, aby mne pořád dokola zkoušel z druhů pažeb, druhů lovu, co je a kde se nachází bezoár, kdy a kolik mláďat se rodí jakému druhu živočichů a kdy se jaký druh loví a kdy je naopak hájený, až nakonec Baďura pravil: „Jdi už do prdele s celou myslivostí!"
Mými věrnými posluchači však byli kluci, kteří projevovali o moje učení nebývalý zájem – možná proto, že jim nic jiného nezbylo.
Když jsem přistihla Šimona, že si před požitím neumyl jablko, neváhala jsem jej poučit o chorobě zvané diktyokaulóza, neboli plicní červivost, což je parazitární onemocnění zvěře způsobené hlísticí, neboli velkými plicnivkami, která parazituje v průduškách plic, kde vyvolává zánět. K přenosu onemocnění dochází pozřením larev plicnivek na pastvě kontaminované trusem nakažené zvěře či domácích přežvýkavců a dodala varovně: „Malé děti se touto nebezpečnou, bolestivou až smrtelnou chorobou nakazí nejčastěji tak, že například snědí neumyté jablko." Od té doby jsem nikdy neviděla, že by si kluci před požitím neumyli jakékoli ovoce.
Také jsem kluky poučila o chorobě zvané toxoplasmóza a vysvětlila jim,že je to velmi vážné onemocnění, které může postihnout plíce, slezinu, játra, mozek, ale i ostatní orgány a že je velmi zákeřná, protože její příznaky nejsou specifické a že přenašečem jsou především kočky.
Tato moje přednáška měla jediný efekt – Jakub od té doby nesnáší kočky a kdykoli se kuchyní prošel náš kocour, snažil se ho nenápadně nakopnout, nebo ho podrbal na zádech propiskou tak, že to vypadalo, jako by ho chtěl očkovat proti toxoplasmóze. Když jsme kocoura nemohli najít, přiznal se Jakub, že ho, pro jistotu zavřel do trouby.
Holt moje myslivost nepřinesla jenom samá pozitiva.
Nicméně, zkoušky jsem udělala na výbornou – byla jsem nejlepší z okresu a domnívala se, že na mne bude Baďura náležitě hrdý. Opak byl pravdou. Urazil se, že jsem mu to udělala schválně, abych ho zahanbila, že jsem lepší. Týden se mnou komunikoval jen, když to bylo nezbytně nutné, ale obětoval se a alespoň snědl, co jsem uvařila, i když to prý obyčejně „stálo za hovno."
Tak jsem šla původně dělat myslivost, abychom si byli s mužem blíž, ale nejsem si tak zcela jistá, zda to ve finále nemělo efekt zcela opačný.
Ukázalo se, že Baďura trávil celé noci u své milenky, nikoli na posedu číháním na černou a ještě jsem se dozvěděla, že cestou k ní se musel pokaždé převléknout z mysliveckého, protože paní Čadilová neměla pro myslivost pochopení.
Řekla jsem si, že když už se ze mne stal teda myslivec, tak tu myslivost budu dělat.
Když jsem se vrátila ze svého prvního honu domu odložit si flintu ještě před tím, než se rozjede v hospodě pořádná zábava a mně by bylo na obtíž pořád ji hlídat - přeci jenom je to střelná zbraň, valil se ze všech oken našeho domu dým - babička hlídala tak, že jsme málem vyhořeli.
Několik dalších honů jsem se trmácela zasněženou oranicí zmrzlá jako kráva a tiše záviděla tomu pitomcovi, co stál v leči vedle mě v zateplených holínkách na baterky, zatímco já už měla na prstech u nohou omrzliny. Moje ruce na tom nebyly o nic lépe, a tak když se konečně podařilo honcům pomocí holí vysvětlit několika zpitomnělým bažantům, že mají létat, abychom měli, my střelci, na co střílet, byl už můj ukazováček natolik ztuhlý, že jsem si s ním namísto spuštění spouště mohla tak leda poklepat na ten rampouch, co mi visel u nosu.
Zatímco můj manžel pořád ještě místo na černou chodil za tou blonďatou kolegyní z práce, já chodila do lesa s kolegy – s jedním z nich častěji, což způsobilo, že mne jeho manželka nazvala courou a svému muži vysvětlila, že už se se mnou nebude kamarádit, nebo….
No, vostrá baba je ta jeho ženská, to se musí nechat, ale alespoň není tak blbá, jako já a nešla kvůli utužení jejich vztahu studovat myslivost.
Okolnosti mému novému koníčku tak nějak dlouhodobě nepřály a také moje vztahy s Baďurou se vyostřily tak, že bylo naprosto nepřijatelné, abychom absolvovali jakýkoli hon společně – tak nějak jsme si ani jeden nelajzli mít toho druhého s flintou v zádech.
Ale možná se k myslivosti vrátím na stará kolena, udělám si radost tím, že smáznu staré Vomáčkové kocoura a budu se pod vousy smát tomu jejímu „či čí či čí, kdepak jsi Mourku?" Možná budu machrovat v holínkách na baterky, možná budu kritizovat Lojzu, že to seno, co nosí do lesa, stojí za hovno a možná si ještě na stará kolena počíhám na černou.
Nebo taky ne, ale ať už to bude jakkoli, děkuji kolegům myslivcům za ty zážitky a zkušenosti, které mi předali. Dnes už totiž vím, že všude, a myslivecká sdružení nevyjímaje, jsou nejen skvělí milí lidičkové, ale také idioti, kterým je lépe se vyhnout.
Lovu zdar!
K zavzpomínání na aktivní roky myslivosti mne přiměl tento článek, díky.
Jitka Gotterová
Jitka Gotterová
Chudé Vánoce ?
Každou chvíli narazím na internetu na nějaký článek, který vypráví, jak si hlavně samoživitelky a další sociálně slabší rodiny ztěžují, že nemají ani na dárky pro děti a pro své blízké. Já to vidím jako příležitost upravit hodnoty
Jitka Gotterová
Jak vám pracovní úraz může změnit život
Co je u nás v Čechách možné a jak je u nás postaráno o nemohoucí lidi, kteří celý život pracují a přispívají do systému a následně očekávají, že se o ně stát postará alespoň po dobu, než se zotaví po pracovním úrazu.
Jitka Gotterová
Roušky, respirátory a cosi shnilého mezi lidem českým
Se zájmem jsem si přečetla článek blogerky Dáši Stárkové s názvem Kam se poděla ohleduplnost aneb v roušce exotem , kde autorka lidu českému vytýká neohleduplnost, bezohlednost, nezodpovědnost ba doslova prohnilost ........
Jitka Gotterová
Jsem spokojená a vděčná Bohu
Myslím to vážně. Velmi mě zaujal článek s názvem Jak vypadá skutečná bída v němž se autor zamýšlí nad nářky lidí nad dnešní nelehkou situací a vyvozuje závěry, že nikdo z těch uřvanců nemá ani potuchy, co je to skutečná bída.
Jitka Gotterová
Diagnóza zní jasně a nesmlouvavě - Troll
Nedávno pan doktor Tomáš Vodvářka publikoval na iDnesu svůj článek psaný pro blogosféru s názvem Kde končí svoboda slova? Musela jsem se nad položenou otázkou pousmát, protože mě ihned napadla odpověď: "No přeci na iDnesu."
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
- Počet článků 169
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4466x
Seznam rubrik
- Veselé příhody z práce
- Moje knihy
- Muž a žena
- O lidech
- K zamyšlení
- Zábava
- Poezie a próza
- Ukázky z knih
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené články
- Podraz jménem Obama
- Prozrazený dokument skupiny Bilderberg
- Jak dlouho se nechají lidé okrádat
- Pravda o kolosální manipulaci lidstva
- Velké tajemství levicového Schwarzenberga a pravicového Zemana
- Šikana na pracovišti
- Nenechte si ukrást domy a pozemky
- Podobenství o pomluvách
- Majdam - kdo za tím stojí
- Bilderberg 2013
- Nový světový řád bohužel není pitomost
- Zabíjíme již 100 let díky stejným lidem
- Ubráníme se?
- !!!!!!!
- USA chce válku s Ruskem
- Mantinely - z klávesnice čtenáře
- Mantinely - rozhovor
Oblíbené knihy
- Věra Nosálová/ Slunce zapadá na východě
- Libuše Čiháková/ Páchám dobro
- Libuše Čiháková/ Indiskrétnosti
- Doren Virtue/ Andělská terapie
- Miroslav Hrabica/ Co nám tělo říká
- Don Miguel Ruiz/ Čtyři dohody
- Nelson Demille/ Hra pro lvy
- Suzan Wilsonová/ Jestřábí zátoka
- James Thayer/ Dvanáctý stupeň
- Karen Robardsová/ Jezero duchů
- Kristin Hannah/ Na Mystickém jezeře
- B.Traven/ Loď mrtvých
- Honoré De Balzac/ Bratranec Pons
- N.A.Lejkin/ Naši za hranicemi
- N.V. Gogol/Mrtvé duše
- Gunter F. Gross/Profesionál v práci amatér v soukromí
- E.A.Poe/povídky
- Oscar Wilde/Obraz Doriana Graye
- T. Boehmová/Matka z cukru a oceli
- P.Briggs/Měsíční píseň
- P. Briggs/Krevní pouto
- P.Briggs/Železný polibek
- P.Briggs/Zkřížené hnáty
- P.Briggs/Stříbrná relikvie
- P.Briggs/Říční znamení
- I.Andrews/Magie mrtvých
- I.Andrews/Magie krve
- I.Andrews/Magie spaluje
- I.Andrews/Magie útočí
- I.Andrews/Magie zabíjí
- I.B.Singer/Satan v Goraji
- Sylvia Plath/ Pod skleněným zvonem
- Jaroslava Hofmanová/ Láska není minulost
- Og Mandino/ Největší obchodník na světě
- Patricia Briggs/ Spálená mrazem
- Patricia Briggs/ Štvanice
- Patricia Brigs/ Loviště
- Patricia Briggs/ Dvojí spravedlnost
- Štěpánka Bergerová/ Dámský lovecký salón
- Derren Brown/ Magie a manipulace mysli
- Thomas King/Městečko Medicine River
- Barbora Hrůzová/Keltská kletba
- Claire Keeganová/Třetí světlo
- Lenka Teremová/Čarodějka
- G.G.Márquez/Dobrodružství Miguela Littína v Chile
- Milena Augusová/Kameny bolesti
- Martin Goffa/Muž s unavenýma očima
- John Flanagan/Hraničářův učeň
- Delphine Minoui/Dětská nevěsta
- Arnaldur Indridason/Mrazivá noc
- Ethan Canin/Ani králové ani hvězdy
- Barbara Erskin/Vzdálené hlasy
- Barbara Nesvadbová/Přítelkyně
- Madeleine Brent/Prokletí minulosti
- Caroline Slade/ Markéta
- Adolf Branald/ Lazaretní vlak
- Jan Neruda/ O zlatém člověku
- Martin Hattala/ Milenka nejvěrnější
- Martin Hattala/ Plavkyně nejmilejší
Oblíbené stránky
- Moje stránky
- Pravý prostor
- Kde koupit moje knihy
- Obec spisovatelů ČR
- Udělat někomu radost může každý