Manipulativní bezcitné matky mohou být příčinou zla.

Je zvyšující se počet matek, které ubližují svým dětem příčinou stupňujícího se násilí ve společnosti, nebo je naopak stupňující se násilí ve společnosti příčinou vysokého počtu matek (případně otců či obou rodičů), kteří ubližují svým dětem?

Zamyslet se nad tímto tématem mne přiměl včerejší zážitek v čekárně gynekologické ordinace:

Do čekárny vstoupily dvě ženy, matka s dcerou, matka s úsměvem mile pozdravila a posadila se na lavičku vedle. Dcera, zhruba dvacetiletá, ji následovala. Nikdo jiný v čekárně nebyl (naštěstí pro dceru).

„Sundej si tu bundu!" pravila matka velmi panovačným hlasem. Dcera odpověděla, že jí není vedro. „No jistě, tři už tady zmrzli," pravila matka a pokukovala po mně, zda jsem její rádoby vtipnou poznámku zaregistrovala a pravila: „Vyndej si kartičku!" Dcera se na mě útrpně podívala a nadále sledovala špičky svých bot.

„A jak si to teda představuješ, za co chceš koupit kočárek a postýlku a výbavičku?“

„Já nevim," špitla dcera.

„Nevíš? Tak jak si to chceš nechat? Z čeho budeš živa? Myslíš, že s tím dítětem budeš bydlet u mě? Tak na to zapomeň."

„Mami prosím," pravila dcera rudá v obličeji.

„No tak mi to vysvětli, jak si to představuješ! Jestli si to necháš, tak si rovnou sbal kufry a pojedeš do Ústí k babičce. Já tě doma s dítětem nechci. Dyk já ten třípokojovej byt pro nás kupovala jen kvůli tobě, abys měla svůj pokoj, ale jestli si to necháš, tak ho prodám a koupim si malej jen pro sebe. No tak, z čeho chceš to dítě živit, za co teda koupíš ten kočárek?"

„Mami, prosím, nech toho," žadonila dcera. Matce bylo patrně úplně jedno, jak moc svoji dceru ponižuje už jen tím, že takovou citlivou záležitost řeší před cizím člověkem.

„Žádný nech toho, tak co necháš si to? Jestli jo, tak si rovnou sbal kufry! A víš co, já zavolám rovnou babičce, že se k ní stěhuješ," dodala matka, vytáhla z kabelky telefon a simulujíc, že vytáčí telefonní číslo, naléhala na dceru: „Tak co, jak ses rozhodla, jo nebo ne? Rozhodni se hned! Do špitálu nastoupíš ráno a večer jsi doma, tak co?"

Pak přišly na řadu další výčitky typu, že jí minulý týden dala pětistovku, a že když si to nechá, bude ji chtít vrátit, když ne, může si ji nechat a koupit si za ní třeba nové rifle.

Bylo mi té holky tak líto, že jsem chtěla vykřiknout té ženské (slovo matka se snad ani použít nedá) do obličeje: „Tak já jí ten kočárek a postýlku koupím."

V tu chvíli jsem byla pozvána do ordinace, vlezla jsem tam se slzama v očích a vysvětlila lékaři příčinu svého rozrušení. Vytáhla jsem svoji vizitku s tím, aby ji té dívce dal, že jsem ochotna jí ten kočárek koupit.

„To je strašný, pravil doktor a pokračoval „když to máte těžké, nevíte s kým to má a někdy to pro tu holku může být lepší…."

Uvědomila jsem si, že kočárek by té holce problém opravdu nevyřešil, protože to co jí chybělo nejvíc, byla láska a ochota její matky podpořit rozhodnutí své dcery, pomoci jí v situaci, do níž se dostala a dát jí najevo, že je tu pro ni, ať se děje cokoli, dát jí najevo, že její dítě bude milováno i když přijde na svět v ne zrovna vhodnou dobu a za ne zrovna příznivých okolností. Možná tu skutečně byl důvod, proč by ta mladá žena své dítě mít neměla, ale zcela určitě tu byl důvod, proč se raději odstěhovat k babičce do Ústí (nebo kamkoli jinam), než žít s takovou matkou.

S největší pravděpodobností dosáhne matka svého – dcera „to" dá pryč a budou spolu nadále spokojeně žít v třípokojovém bytě, který matka pořídila kvůli ní, dcera po zbytek života s výčitkou – v tom lepším případě, v horším případě s nemožností mít děti, ale bude mít nové rifle za pětistovku, kterou nebude muset své matce vrátit.

Na světě je mnoho dětí týraných svými rodiči. U mnohých přetrvává týrání (především psychického rázu) i v dospělém věku. Ti, kteří se nedokážou od svých rodičů tak zvaně včas odpoutat a snáší manipulaci, vydírání, vyhrožování, zastrašování, a mnoho dalších forem psychického týrání po mnoho let se, zcela logicky, stávají, nějakým způsobem, narušenými jedinci.

Bible praví: „Cti otce svého i matku svou, abys dlouho byl živ a dobře ti bylo na zemi.“

Mnoho lidí však, jen proto, že ctí své rodiče a donekonečna jim odpouští, prožívá na zemi peklo.

Když jsem se prvně vdávala a měla jsem v úmyslu následovat svého muže a odstěhovat se do jeho služebního bytu vzdáleného cca 100 km, začala mne moje matka vydírat, že jí lékař řekl, že je na tom zdravotně tak špatně, že do roka skončí na vozíčku a že odstěhuji-li se, pánbůh mne dozajista potrestá jako nevděčnou dceru. Zůstali jsme. Až později jsem u lékaře zjistila, že mi matka lhala. Několik let jsme s mužem čelili jejím intrikám, vyhrožování a vydírání. Mému dvouletému synovi, kterého vzbudila z odpoledního spánku, protože trvala na tom, že si chce se svým vnukem hrát právě teď, a který byl přirozeně protivný, řekla, že je debilní. Mně moji matku připomíná několik jizev na těle, ale především na duši. Již mnoho let jsem se s ní neviděla, a teprve od té doby je mi dobře na zemi. Zůstaly jen noční můry. Nikdy nedělám nic, jako moje matka.

Jedna moje kolegyně reagovala od dětství na matčinu péči tím, že se opakovaně řezala nožem a pokoušela o sebevraždy. Stal se z ní negativní člověk, který vydírá a manipuluje své blízké a okolí.

Mnoho sériových vrahů vraždilo ženy, jako reakci na dlouholetou manipulaci či týrání svoji matkou.

Týrání některým z rodičů může člověka narušit natolik, že obrátí po mnoho let nahromaděnou agresi proti sobě či druhým. Stejným důvodem k agresi může být šikana ve škole, práci, dlouhodobý neúspěch či pocit beznaděje.

Jak se říká, všechno souvisí se vším. Už tady je třeba zamýšlet se nad příčinami zla ve společnosti.

Co já vím, třeba mi taky jednou rupne v kouli a vybiju si své nahromaděné křivdy třeba tím, že zrubu nějakého revizora za to, že po mně chtěl jízdenku, nebo dám příště matce, co bude přemlouvat svoji dceru k interrupci rovnou pěstí. A nebo ještě hůř. Člověk nikdy neví, kdy to na něj přijde, byť má zrovna duši plnou slunce.

Jitka Gotterová