Ministerstvo školství hodlá ukončit hladovění dětí ve školách

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy připravilo dotační program, z kterého budou financovány školní obědy sociálně znevýhodněným dětem. Příjemci programu budou neziskové organizace, které prostřednictvím školy 

nebo zařízení školního stravování zajistí úhradu za školní obědy žákům základních škol, jejichž rodiče nejsou schopni z finančních důvodů tyto obědy hradit. MŠMT vyhlásí program v nejbližších dnech a vyčlenilo na něj 30 milionů korun.

Smyslem vyhlášení dotačního programu je, aby se školního stravování mohly účastnit všechny děti. Stále více prý totiž přibývá rodin, které se ocitají v tíživé životní situaci a školní obědy si nemůžou dovolit platit.

Dosud jsem se domnívala, že rodinám, které se ocitnou v tíživé životní situaci a jsou tak zvaně nízko příjmové, jsou jejich nízké příjmy kompenzovány sociálními dávkami v podobě příspěvku na dítě, na bydlení, okamžité dávky v hmotné nouzi atd. atd. Logicky bych tedy předpokládala, že by tyto dávky měly být přednostně využívány k zabezpečení potřeb dětí.

Proto mě naprosto šokuje vyjádření ministryně školství Kateřiny Valachové: „Školní stravování by mělo být součástí školní docházky. Přesto, že školní obědy dětem dotujeme, jsou rodiny, které si ani zbylou část nemůžou dovolit doplácet, a jejich děti tak musí teplý školní oběd vynechat. Mnohdy se tak účastní odpoledního vyučování hladové, což nepřispívá ani jejich soustředění, ani socializaci v rámci školního kolektivu.“ 

Naprosto s paní ministryní souhlasím s tím, že by se nemělo jenom nečinně přihlížet tomu, jak se nám po školách plouží hladové děti. Jenom si nejsem jistá, jestli je tak úplně správně řešit to tímto způsobem.

Moc by mě zajímalo, jak si paní ministryně, potažmo škola, která bude o nároku na příspěvek rozhodovat, ověřily, že rodiče těchto hladových dětí opravdu nejsou schopni z finančních důvodů obědy hradit. Jak si ověřily, že se nejedná u těchto rodičů pouze o neschopnost zvolit správné priority či dokonce o týrání dětí. Co bude tím hlavním kritériem, dle kterého některé děti (jak uvádí paní ministryně) příspěvek dostanou a jiné budou nadále hladovět?

Obávám se, že tento způsob řešení problému hladových dětí může být vnímán jako diskriminace zodpovědných rodičů, kteří považují zajištění základních potřeb svých dětí (to znamená i zaplacení státem dotovaného obědu) za svoji prioritu.

Pokud například rodina zvolí jako řešení své tíživé finanční situace nezakoupení cigaret, dočasného vytvoření dluhu na nájemném či prodejem movitého majetku, jenom proto, aby mohla především zaplatit dětem obědy a veškeré jejich potřeby, nedostane z oněch vyčleněných třiceti milionů na pomoc hladovým dětem nic. Jejich problém, že jsou zodpovědní.

Naopak rodina, která se nevzdá svých standardů a není ochotná řešit svoji tíživou finanční situaci svými vlastními silami a jako prioritu zvolí prázdné žaludky svých dětí, dostane (kromě všech těch sociálních dávek na které má v tíživé finanční situaci nárok) z peněz daňových poplatníků ještě další příspěvek v podobě zaplacení obědů svým hladovým dětem.

Ano, ať se těm dětem obědy zaplatí, protože ty nemohou za nezodpovědnost svých rodičů. Ale jsem přesvědčena o tom, že rodiče, kteří očividně nechávají svoje děti hladovět, by měli být stíháni pro zanedbání péče o dítě, případně pro jeho týrání. Jaký je rozdíl mezi vyhladovělým či zbitým dítětem? Proč škola neinformovala odbor péče o dítě? Nebo informovala a i přesto jsou případy zanedbaných dětí řešeny dotací?

Opravdu je správné rodiče, kteří své děti zanedbávají a nechávají je hladovět odměnit dotací v podobě placených školních obědů? A naopak například rodičům, kteří mají v celodenní péči těžce nemocné dítě a jeden z nich tudíž nemůže chodit do zaměstnání, poskytneme jako pomoc víčka z pet lahví?

Jinými slovy je třeba začít řešit příčinu nikoli vyčlenit třicet milionů na řešení následků (si myslím).

Již mnohokrát jsem se ocitla v tíživé finanční situaci, a sáhla si opravdu na samé dno. Byly doby, kdy jsem chodila do práce dvanáct kilometrů pěšky, protože jsem neměla na autobus. Odnesla jsem do bazaru lustr, abych mohla koupit kus flákoty. Měla jsem jedny boty na celý rok, ale NIKDY !!!!!!!!! jsem nenechala hladovět své děti.

Osobně se domnívám, že pomoc potřebným je v civilizovaném světě samozřejmostí. Je však dle mého soudu pro společnost velmi nebezpečné a demoralizující je-li pomocí nahrazena chybějící odpovědnost. S takovým přístupem se jednoho dne zhroutí celý sociální systém. Logicky.

Zdroj

Přeji pohodové dny

Jitka Gotterová