.......... a někdo ty politiky musí zvolit. Ale jak a podle jakých kritérií? Podle čeho se vlastně rozhodujeme?
Když se s lidmi ve svém okolí bavím o politice a o tom koho volit či nevolit, musím konstatovat, že většina lidí se rozhoduje podle toho, co slyšela, viděla, nebo četla v médiích, ale nikdo, opakuji nikdo z těchto lidí, nečetl volební program ani jedné z kandidujících stran.
Proč? Prostě se plně věnujeme té své zajeté každodenní honičce a na něco takového, jako informovat se o tom, jaká budoucnost nás s jakou stranou čeká, zkrátka není čas. Přiznám se, že ani já jsem nečetla volební program všech stran, protože se jich vyrojilo tolik, že se to opravdu nedá.
A tak se rozhodujeme podle toho, který ksicht na kterém billboardu je nám sympatický, případně který se na naší televizní obrazovce objeví nejčastěji.
Je to stejné, jako když nás jistá banka či dodavatel energií dnes a denně vybízejí k tomu, abychom právě s nimi zkusili změnu. Spousta lidí té každodenní masáži podlehne a řekne si: „Proč to nezkusit,“ aniž by si předem dali na pomyslné misky vah všechna ta pro a proti, takže poněkud pozdě zjistí, že to zas až tak moc výhodné není.
Důležité je však vědět, co od života očekáváme a co jsme ochotni sami udělat proto, aby se v ČR měly naše děti lépe. Abychom žili ve svobodné zemi, jejíž občané si budou plně vědomi toho, že nám nikdo pečená kuřátka pod nos zadarmo strkat nebude.
Nechci, abychom byli závislí na dotacích z EU a jeho diktátu. Chci, aby ČR z EU vystoupila. Chci, aby naše zemědělství fungovalo tak, jako před tím, než jej EU zatížila všemi těmi kvótami, dotacemi a regulacemi. Chci, abychom zase vlastnily prosperující cukrovary, aby se lidé vrátili k poctivým řemeslům, aby měli všichni rovné podmínky pro podnikání.
Nechci, aby byli lidé demotivováni vysokými daněmi a pocitem, že dřou proto, aby z jejich tvrdé práce profitoval někdo jiný. Chci, aby se do naší společnosti vrátila slušnost, aby zločinci a podvodníci neměli více práv, než slušní a poctiví občané.
Nikdy jsem nevěřila nikomu, kdo nabízí něco zadarmo. Nikdy jsem nevěřila stranám, které mi slibovaly, že se budu mít lépe bez vlastního přičinění – stačí, když jim dám hlas, protože oni vědí, komu vzít, aby mně mohly dát.
Nevolím levicově zaměřené strany. Mám pocit, že volit levici znamená volit závislost a já jsem nerada na někom či něčem závislá. Mám pocit, že volit levici, je jako neumět vyletět z hnízda a po celý život jen natahovat ruku směrem k rodičům, jejichž povinností je se o mne postarat, aniž bych si uvědomoval, že oni už nemají sílu se o mě starat, a že je na čase převzít odpovědnost sám za sebe.
Čím dříve se dokážeme pustit máminy sukně (závislosti na EU či státu), tím dříve budeme žít SVŮJ VLASTNÍ ŽIVOT.
Proto volím STRANU SVOBODNÝCH OBČANŮ – jedinou pravicovou stranu, kterou znám. Stranu, která sice nemá dostatek finančních prostředků, aby nás každý den masírovala prostřednictvím televizních obrazovek, ale má, morálku a volební program, který splňuje moje představy o životě v ČR.
A že se mnou někdo nesouhlasí?
To je přirozené, pravděpodobně má o svém životě jiné představy než já.
A jak se rozhodujete vy?
Jitka Gotterová
