Jó právník, to musí být slušný člověk

25. 04. 2013 17:52:00
Kdysi jsem se přátelila s jednou kolegyní, co měla za manžela právníka, tedy byl vystudovaný právník, ale v té branži nedělal.

Pavlína však byla na vzdělání svého muže velice pyšná a neustále mě zásobovala jeho „moudry,“ jak se u nás v práci dělá všechno špatně, jak by se to mělo dělat, jak má její muž čich na lidi, a jak si poradí v každé situaci. Několikrát mi nabízela, že když budu potřebovat právní pomoc, její muž mi zcela jistě rád poradí. A tak když jsem jednou zmínila, že by se mi tedy nějaká taková konzultace hodila, navrhla Pavlína, že k nám přijede s celou rodinou na rychlé kafe, až pojedou z chalupy, a její muž mi tedy poradí.

Můj muž tenkrát pravil, že je nějaký divný, když už jednou člověk vystuduje právničinu, aby to pak nedělal, a abych si od takové porady moc neslibovala.

No, měl pravdu. Po téměř hodinové přednášce, kdy bylo mnoha slovy řečeno nic, jsem dostala dvě rady. První: „Vše, co potřebuješ vědět, najdeš v zákoníku,“ a druhá „najmi si nějakého právníka,“ a dodal, že mi na nějakého dobrého sežene kontakt, načež mě ujistil, že taková investice do dobrého právníka se rozhodně vyplatí.

A zatímco mně i mému muži poměrně rychle došlo, proč se tenhle člověk právničinou neživí, Pavlína pravila: „Alespoň k něčemu jsou ty jeho školy dobrý,“ a naprosto upřímně se radovala z toho, že mi její manžel pomohl a pravila, že bychom to ještě jednou mohli probrat u kávy tentokrát u nich na chalupě, a protože jsem ji vnímala jako dobrotivého človíčka, co mi chce za každou cenu pomoci, navštívili jsme její rodinu u nich na chalupě.

Po kávě nám bylo nabídnuto, abychom si prohlédli celou chalupu. Již od schodiště byly na všech skříňkách zámky a petlice, což působilo už na první pohled naprosto strašidelně. „Co to tady skladujete, že to musíte mít pod zámky?“ zeptala jsem se Pavlíny. Pravila, že to je té staré svině, která před nimi všechno zamyká.

Měla na mysli maminku svého manžela, která prý ubližuje jejich dětem a krom toho jim nikdy nic nedá. S naprostou samozřejmostí nám začala ukazovat, jak chalupu přebudují, až stará paní umře a dodala: „Jenže tadle svině tu bude do sta let,“ a zavtipkovala, že každý den provozuje několikakilometrovou chůzi s těma holema, takže prý doufají, že by jí mohlo alespoň smáznout nějaký auto.

Podívali jsme se na sebe s mužem poněkud v rozpacích (mimo jiné i proto, že kolem nás pobíhaly jejich malé děti), čehož si Pavlína nemohla nevšimnout a jala se nám vysvětlovat celou situaci.

Celý problém byl v tom, že pan právník zdědil chalupu i s maminkou na dožití a ona ne a ne umřít. Každou chvíli jí „někdo“ zalije záhony chemikálií a ono jí ani z toho neklepne.

Když jsme pak večer seděli u ohýnku, prošla stará paní kolem nás a na něco se zeptala dětí, načež na ni Pavlína vystartovala: „Opovažte se na ty děti ještě jednou promluvit!“ Syn právník svoji matku ignoroval a nechal svoji ženu, aby tu nepříjemnou záležitost vyřešila. Nikdo jiný, kromě mě a mého muže ji ani nepozdravil. Odpověděla na pozdrav, lehce pokývla a o chvíli později se zase zabarikádovala ve svém bytě.

Podobnou návštěvu jsme již nikdy neabsolvovali. Nedokázali jsme si s mužem představit, co tak strašného musela ta stará paní udělat, aby se k ní takhle chovala její vlastní rodina.

Od té doby, kdykoli slyším od Pavlíny to její hrdé: „Můj muž je právník,“ vzpomenu si na tu starou paní, schovanou za všemi těmi petlicemi a zámky a říkám si, kdy naposledy ona mohla mluvit o svém synovi s hrdostí a úctou.

Nechci nikoho soudit, jenom si tak říkám: „Lidi, co se to s námi děje?“

Jitka Gotterová

Autor: Jitka Gotterová | čtvrtek 25.4.2013 17:52 | karma článku: 23.42 | přečteno: 1829x

Další články blogera

Jitka Gotterová

PPL prosím ne!

Většina firem dává při doručování zásilek zcela zjevně přednost společnosti PPL před poštou – nejspíš proto, že jsou levnější a rychlejší. Já si naopak raději připlatím za to, že služeb PPL při doručování mé zásilky využito nebude

13.11.2018 v 9:12 | Karma článku: 22.70 | Přečteno: 1336 | Diskuse

Jitka Gotterová

Půl miliardy je vlastně jenom padesát korun na hlavu

...a je prý naše volba, řekneme-li si: „Na té malé holčičce, která tam umřela hlady, mi nezáleží, a radši bych si dal koleno vyvrtat, než bych obětoval pajcku.“ Jedná se o památník Lety.

10.3.2018 v 12:26 | Karma článku: 40.82 | Přečteno: 1537 | Diskuse

Jitka Gotterová

Cikánům vadí prasečák, ale prasecké pomníky jako připomínku svého působení nám staví všude

Nedá mi to a dovolím si reagovat na rozhořčení pana Bangy stran další křivdy páchané majoritní společností na cikánech.

8.3.2018 v 11:35 | Karma článku: 41.84 | Přečteno: 1986 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Beata Krusic

Malé zastaveníčko nad stavem školství

Nebo také pozastavení nad tím, co žije ve stínu témat - společensky velmi uznávaných. Ve stínu debaty např. o navyšování platů učitelů, efektivnějšího vzdělávání a mnohých jiných "důležitých" věcí.

18.6.2019 v 8:27 | Karma článku: 9.36 | Přečteno: 151 | Diskuse

Karel Trčálek

Křesťan, navíc katolík, zavraždil desetiletou dívku

V křesťanském a katolickém Polsku byla křesťanem a katolíkem mimořádně brutálně zavražděna desetiletá dívka

18.6.2019 v 7:29 | Karma článku: 9.62 | Přečteno: 323 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Co já budu jíst?

Někdy jezdím do Německa nakupovat potraviny, je to rozdíl oproti českým potravinám, ale není tak znatelný. Ovšem potraviny v Řecku jsou tak chutné, že už předem vím, jaký to bude problém po mém návratu do ČR. Jí se tu skvěle.

18.6.2019 v 6:36 | Karma článku: 13.11 | Přečteno: 363 | Diskuse

Vilém Ravek

Milion prezidentských lumíků pro frustrovaného podavače tenisových míčků.

Milion chvilek pro demokracii, proč ne. Jestli vyjde i počasí, bude to pro všechny nezapomenutelný zážitek. Kdo si vzpomene na podavače tenisových míčků, kterému jeden populární politik svým dělovým podáním málem vyrazil levé oko?

17.6.2019 v 18:27 | Karma článku: 14.75 | Přečteno: 711 | Diskuse

Petr Omelka

Sýr ve stínu gilotiny

Symbolem Velké francouzské revoluce je bohužel i gilotina a hromadné popravy. Ale nebýt tohoto krvavého teroru, nekoupili byste si dnes možná lahůdku s názvem Camembert.

17.6.2019 v 16:42 | Karma článku: 15.91 | Přečteno: 319 | Diskuse
Počet článků 157 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4640

Co na srdci, to na jazyku, neboli huba nevymáchaná. Na tomto blogu publikuji pouze svoje vlastní názory,pocity a postřehy, které nemusí být totožné s těmi vašimi.Každý zkrátka vnímáme svět kolem nás po svém. To, že mají lidé rozdílné názory neznamená, že se nemohou respektovat. Členka Obce spisovatelů ČR. Kliknutím na fotografii či jméno nad ní se zobrazí další články autora. Moje knihy TAK JDE ŽIVOT, LIDÉ JSOU RŮZNÍ, KRASOTINKY VE SVĚTĚ DUCHŮ a MANTINELY (k jejichž napsání mne inspirovaly osobní zážitky ve velkoobchodu MAKRO) lze objednat na knihy.gotterova@seznam.cz, http://www.stahuj-knihy.cz/,http://knihy.abz.cz/ a nově také v Kanadě a USA www.czech-books.com
Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

více

Najdete na iDNES.cz