Sbor dobrovolných hasičů

26. 05. 2009 16:04:00
Povídka z venkovského prostředí

Jak už to tak na těch vesnicích bývá, moc kulturního vyžití tady člověk nemá.

Nejsou tady kina ani divadla, což upřímně řečeno většině obyvatel nikterak neschází, a když, vyjedou si kultury chtiví jedinci jednou za rok do Prahy na muzikál, což obyčejně organizuje místní obecní úřad. Málokdy se však podaří naplnit autobus a mnohem oblíbenější jsou u místních obyvatel výlety do Polska. Nákupní horečka zachvátí polovinu obyvatel ženského pohlaví a to zejména v období předvelikonočním a vánočním.

V těchto obdobích bývalo u nás v hospodě vždycky plno, protože obyvatelé mužského pohlaví tak nějak nedokážou se svými manželkami sdílet tu ohromnou radost z výhodných nákupů velikonočních kuřátek, proutěných košíků, neskutečně levných čokoládiček a bonbónů pro koledníky, nebo svítících Santa Klausů, vánočních ozdob na stromeček, či krajkových ubrusů a deček s vánoční tématikou a považují návštěvu hospody za mnohem lépe investovaný čas i peníze (naštěstí pro mě).

Téměř každý chlap bez rozdílu věku je však členem dobrovolného sboru hasičů a jsou na to všichni náležitě hrdí.

Zpočátku se nás pokoušeli, mě i mého manžela, také naverbovat s tím, že budeme „cvičit" za jeden z místních sborů, ale nedali jsme se.

Každá vesnice má zpravidla jenom jeden dobrovolný sbor hasičů, jednu hasičárnu a jedno auto, ale u nás je to jinak.

Naši vesnici tvoří tak zvaně osm osad a všechny spadají pod obec Koněvy. Šest z nich má zhruba po pěti chalupách a v podstatě se tam nic neděje. Dvě zbývající jsou centrem veškerého dění a mezi jejich obyvateli panuje zvláštní rivalita. V Koněvech je obecní úřad, hasičárna, v níž je zaparkován hasičský vůz, nefunkční hasičská nádrž a budova, která kdysi sloužila po mnoho let jako škola a dnes je to obecní bytovka o šesti bytech.

V Nevřelých je nová budova školy a k lítosti místního obecního úřadu, který její provoz stojí majlant, ji navštěvuje zhruba polovina žáků, než by bylo potřeba.

Dále je tu zemědělské družstvo, zde pracuje většina místních obyvatel produktivního věku, sokolovna, kde se konají zábavy a všemi oblíbený maškarní bál, a jedna funkční hasičská nádrž a hasičárna, která v zimním období slouží jako úložiště venkovních laviček.

A abych nezapomněla, za domem starého Kotrby je plácek, na němž se každoročně koná vystoupení dechovky.

Organizátorem veškerých akcí je povětšinou obecní úřad nebo hasiči z Koněv a Nevřel. Předsedou koněvských hasičů je starosta a předsedou nevřelských hasičů místostarosta, takže oba sbory spolu musí chtě nechtě spolupracovat. Lidé, kteří to tu neznají, mají trochu zmatek v tom, jestli jsou hlavním názvem obce Koněvy nebo Nevřely, a tak se většinou, jako například v uvedení adresy školy uvádí: ZŠ Koněvy-Nevřely.

Na vesnici odjakživa platilo, že nejvíce záležitostí se vždycky vyřešilo v hospodě u piva a nejinak tomu bylo i u nás. Koněvští obviňovali nevřelské, že jsou ostudou hasičů, protože nejsou schopni dostavit se k požáru řádně ustrojeni v nablýskaných uniformách, což pořádně dopálilo mladého Kotrbu, který pravil, že nejdůležitější je přijet k požáru co nejdříve a hasit a vůbec nezáleží na tom, jestli má na sobě uniformu nebo tepláky. Koněvští mu ale oponovali, že navléknout si uniformu je záležitost několika vteřin, na což mladý Kotrba reagoval slovy: „Ty vole, když máš hasit požár, rozhodujou i vteřiny."

Upřímně řečeno, musela jsem se jako nezávislý pozorovatel a roznašeč piva v hloubi své duše přiklonit k názorům Kotrby a hlavou se mi honily myšlenky, že kdyby u nás začalo hořet, vůbec by mi nevadilo, kdyby ti hoši měli na sobě třeba jen trenýrky.

Začátkem léta pořádali ti naši hasiči každoročně cvičení, které mělo prověřit kvalitu jednotlivých sborů dobrovolných hasičů z nejbližších přilehlých vesnic, ale ve skutečnosti šlo hlavně o to prověřit, jsou-li lepší koněvští nebo nevřelští.

Celá akce se konala na návsi a já jsem měla možnost pozorovat to jejich blbnutí okny hospody. Tohle cvičení spočívá v tom, že se družstva (zvlášť muži, zvlášť ženy) reprezentující jednotlivé sbory dobrovolných hasičů snaží v nejkratší době zasáhnout vodou z hadice, kterou musí nejprve sešroubovat, daný cíl, který v podstatě symbolizuje hořící objekt. Lecjaký dobrovolný hasič by se asi při mém popisování této akce chytal za hlavu, ale já to zkrátka takhle vidím.

Po vyhlášení vítězů se obyčejně všichni dobrovolní hasiči dobrovolně ožerou a celá akce končívá až nad ránem. Pro tentokrát se podařilo pro zpestření všem přítomným zajistit muziku i s dýdžejem, který si přivezl veškerou aparaturu a celý večer tady vyhrával na návsi hasičům zdarma. Přemluvila ho k tomu Verunka, která již léta cvičí za koněvské.

Okolo půlnoci už měli všichni parádně upito a nevřelští hasiči měli pocit, že je na čase, aby se taky začalo hrát po jejich. Mladý Kotrba si to přihasil k miksážnímu pultu s několika cédéčky a pravil, že tam teď pustí něco pořádnýho, páč ty odrhovačky, co tu celej večer hrajou koněvští, se už nedaj poslouchat.

Jenže milému dýdžejovi se ani za mák nelíbilo, že by měl svoji drahou aparaturu, která je mimochodem zdrojem jeho příjmů, přenechat jakémusi opilému hasiči a řekl rezolutně: „Ne." Nabídl však Kotrbovi, že klidně bude hrát ta jeho cédéčka. Jenže to se Kotrbovi nelíbilo, skočil k aparatuře, vypnul hudbu a pravil: „Ty vole, to si jako myslíš, že tady nezvládnu hejbat těma čudlikama, jó?" V tom přiskočil starej dobrák Olda a snažil se Kotrbovi vysvětlit, že toho kluka, co jim tady hraje zadarmo celý večer, vůbec přece nebudou obtěžovat nějakými spory mezi koněvskými a nevřelskými a pravil: „Dyk von je nezávislej, dyk je z Prahy, můžeme bejt rádi, že nám tady hraje." Jenže jak ztichla hudba a Olda s Kotrbou se proti sobě prsili, vyskočili ostatní hasiči z laviček a naběhli na pomoc. Ve vteřině začaly padat rány. Olda s Kotrbou se váleli po zemi, nejprve držel Kotrba Oldu pod krkem, pak se Oldovi podařilo nasadit Kotrbovi kravaťáka a koněvští řvali: „Ty cucáku jeden, to se nestydíš prát se s chlapem, co by mohl bejt tvůj táta?" Jenže nevřelští zase řvali: „Tak nemá provokovat," a náves se v mžiku změnila v bitevní pole.

No rubali se chlapi zle. Každou chvíli se ozvalo tříštění střepů a bylo mi jasné, že jsem právě přišla o další ze svých půllitrů, které jsem neprozřetelně zapůjčila těm opilcům ven. Abych zachránila, co se dá, začala jsem rychle sbírat zbylé půllitry ze stolů a laviček a když jsem s nimi běžela zpátky, naskytla se mi opravdu pozoruhodná podívaná. V prostředku silnice se váleli v objetí starosta s Jirkou Vosáhlem, který sice chlastal první ligu stejně jako jeho manželka, ale v jádru to byl moc hodný kluk. No a tenhle moc hodný kluk klečel nad starostou a mlátil mu hlavou o zem a vůbec nereagoval na moje výkřiky, aby toho nechal.

Odložila jsem rychle u výčepu posbírané půllitry a vyběhla na pomoc starostovi. Jenže když jsem tam doběhla, starosta už žádnou pomoc nepotřeboval, protože právě drtil Jirkův hrudník. Jirkova manželka chvíli řvala: „Nechte toho, jste jako malý kluci," ale odtrhnout se je nepokusila patrně proto, že měla sama problém s udržením rovnováhy, a tak se po chvíli odloudala směrem k bytovce. Nějaká dobrá duše za mnou si neodpustila uštěpačnou poznámku: „To by mě zajímalo, kterýmu fandila, dyž je píchá voba."

V dálce jsem zahlédla reflektory blížícího se auta a běžela jsem na něj mávat, aby zastavil, protože mi bylo jasné, že ti opilci, co se bezhlavě rubou na silnici, by jen stěží stačili uskočit. Pán v červené škodovce zastavil, nalepil nos na čelní sklo a vytřeštil oči. Otevřel dveře a zeptal se, zda se tady někomu něco stalo. „To se ještě neví," odpověděla jsem, načež pán začal troubit. V tom okamžiku rvačka přestala a několik zkrvavených opilců upřelo své nepřítomné pohledy k autu. V tom někdo vykřikl: „Bacha chlapi, dyk tu jezděj auta," a všichni se pomalu odšourali stranou.

K výčepu dorazili jako dva nejlepší kamarádi starosta s Jirkou a starosta pravil: „Dva rumy na mě," a Jirka na to: „Ty vole, to mě neser, todle platim já," a dodal: „A víš co, tak nám to dej eště jednou."

Jirka měl zkrvavené koleno a starosta orvanou celou ruku od loktu dolu, to jak se váleli po té silnici.

Mladej Kotrba se někam zdejchnul a Olda byť měl také silniční lišej po celém těle, tvrdil pořád dokola, že o nic nešlo.

Dýdžej dosbíral všechny zbytky aparatury včetně rozšlapaného mikrofonu a neprodleně odfrčel směr Praha. Verunka si objednala ferneta a pravila: „Tak jsme se rozešli."

Druhý den se chlapi sešli v hospodě v plné sestavě, a že prý si to musí vyříkat. Kotrba se mi omluvil, že zapomněl včera zaplatit a pak pozval Oldu na panáka. Ten, rundu samozřejmě otočil, a stejným způsobem to vyřešili i všichni ostatní, a já měla tržbu jako o pouti.

Koněvští ani nevřelští hasiči se v soutěži neumístili na prvním místě, takže i když jedni z nich byli přeci jenom lepší nevznikly ten den žádné větší hádky a mladý Kotrba pravil v legraci: „Však my vám to příště ukážem."

Pravdou ovšem je, že když začalo u Veselých hořet, neukázali se u požáru ani koněvští ani nevřelští hasiči, páč měli nějaký zádrhel s autem a dorazili v podstatě po požáru.

Jako první přijel dobrovolný sbor hasičů ze sousední vesnice a spolu s profesionálními hasiči odvedli skvělou práci. Veselým sice shořel dům na popel, ale podařilo se zabránit rozšíření požáru na sousední dům a stodolu plnou slámy.

Koněvští i nevřelští nesli tento svůj nezdar dost těžce, někteří na sebe dokonce stihli navléknout uniformu a jako na potvoru v ní poletovali kolem porouchaného auta, zatímco jiní hasili. Ale pro tentokrát byli koněvští i nevřelští za jedno: potřebovali by nové auto.

Ukázka z knihy Lidé jsou různí

Jitka Gotterová

Autor: Jitka Gotterová | úterý 26.5.2009 16:04 | karma článku: 11.88 | přečteno: 1528x

Další články blogera

Jitka Gotterová

Chudé Vánoce ?

Každou chvíli narazím na internetu na nějaký článek, který vypráví, jak si hlavně samoživitelky a další sociálně slabší rodiny ztěžují, že nemají ani na dárky pro děti a pro své blízké. Já to vidím jako příležitost upravit hodnoty

16.12.2022 v 18:11 | Karma článku: 26.75 | Přečteno: 707 |

Jitka Gotterová

Jak vám pracovní úraz může změnit život

Co je u nás v Čechách možné a jak je u nás postaráno o nemohoucí lidi, kteří celý život pracují a přispívají do systému a následně očekávají, že se o ně stát postará alespoň po dobu, než se zotaví po pracovním úrazu.

11.12.2022 v 14:10 | Karma článku: 19.49 | Přečteno: 696 | Diskuse

Jitka Gotterová

Roušky, respirátory a cosi shnilého mezi lidem českým

Se zájmem jsem si přečetla článek blogerky Dáši Stárkové s názvem Kam se poděla ohleduplnost aneb v roušce exotem , kde autorka lidu českému vytýká neohleduplnost, bezohlednost, nezodpovědnost ba doslova prohnilost ........

5.12.2022 v 7:00 | Karma článku: 28.97 | Přečteno: 1213 | Diskuse

Jitka Gotterová

Jsem spokojená a vděčná Bohu

Myslím to vážně. Velmi mě zaujal článek s názvem Jak vypadá skutečná bída v němž se autor zamýšlí nad nářky lidí nad dnešní nelehkou situací a vyvozuje závěry, že nikdo z těch uřvanců nemá ani potuchy, co je to skutečná bída.

28.11.2022 v 18:15 | Karma článku: 25.26 | Přečteno: 656 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Tereza Ledecká

IQ tykve ?

Jednou v Básnících se Štěpán Šafránek zeptal pana profesora, "Jak člověk pozná, že je blb?" Pamatujete, co mu na to odpověděl? "Chytrej člověk to nepozná nikdy, a blbci je to jedno!" Tak vám přeju, ať nikdy nedojdete poznání...

28.3.2024 v 14:15 | Karma článku: 12.33 | Přečteno: 200 |

Lucie Svobodová

Magor

Přátelé, širší rodina - každý reagoval na mé členství odlišně. Někteří na mě neustále křičeli, že jsem magor. Jiní si to pravděpodobně také mysleli, ale rozhodli se nechat si to pro sebe.

28.3.2024 v 8:59 | Karma článku: 12.45 | Přečteno: 1310 | Diskuse

Vlastík Fürst

Pravopis máš hrozný, ale piš dál!

Jaké máte vzpomínky na svá školní léta? Měli jste také svého oblíbeného učitele - učitelku? Nebo jste dokonce byli platonicky zamilovaní do vaší kantorky - kantora?

27.3.2024 v 14:30 | Karma článku: 22.33 | Přečteno: 465 | Diskuse

Tereza Ledecká

Sněžkolezkyně

My Češi jsme pověstní svými nákupními výpravami do Polska, ale věřte, že na dně Lomniczky nic nekoupíte, a ještě za to draze zaplatíte

20.3.2024 v 23:29 | Karma článku: 10.93 | Přečteno: 297 |

Jiří Kačír

Recenze hry Baldur's Gate 3 a nových pravidel D&D 5E

Baldurs Gate 3 je RPG hra postavená na pravidlech Dungeons & Dragons, konkrétně na jejich nejnovější verzi 5E. Oproti verzím 3.5 a 4.0, které se používaly někdy od roku 2000 až do teď, se ve verzi 5E provedla spousta změn.

17.3.2024 v 13:41 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 68 | Diskuse
Počet článků 169 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4450

Co na srdci, to na jazyku, neboli huba nevymáchaná. Na tomto blogu publikuji pouze svoje vlastní názory,pocity a postřehy, které nemusí být totožné s těmi vašimi.Každý zkrátka vnímáme svět kolem nás po svém. To, že mají lidé rozdílné názory neznamená, že se nemohou respektovat. Kliknutím na fotografii či jméno nad ní se zobrazí další články autora. Moje knihy TAK JDE ŽIVOT, LIDÉ JSOU RŮZNÍ, KRASOTINKY VE SVĚTĚ DUCHŮ a MANTINELY (k jejichž napsání mne inspirovaly osobní zážitky ve velkoobchodu MAKRO) lze objednat na knihy.gotterova@seznam.cz, http://www.stahuj-knihy.cz/,http://knihy.abz.cz/ a nově také v Kanadě a USA www.czech-books.com
Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

více

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...