Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Prodavačka - pokladní

4. 07. 2015 17:52:49
......jó, ono se řekne, že prodavačku může jít dělat kdejaká blbka, páč k takovému povolání nepotřebujete mít školy, nemusíte nic umět a prostě si tu svoji směnu odsedíte na pokladně. Jenomže ona to tak úplně pravda není, vážení.

Když jsem po mnoha letech naprosto vyčerpaná a vyhořelá rezignovala na post manažerky, řekla jsem si: „Holka, už žádné funkce, už žádné čtyřiadvacetihodinové visečky na telefonu a skákačky do auta, kdykoli se někde něco podělá, už žádné nervy a stres.“ Chtěla jsem zkrátka normální práci, která mi umožní žít normální život normální obyčejné ženské, která má pro chlapa alespoň ob den uvařeno a neusne na gauči sotva se po televizní obrazovce přesypou úvodní titulky k filmu.

První den v práci jsem obdržela tričko, jmenovku s magnetem a nožík na snadné ořezávání kartonů při vybalování a vyrazila na prodejnu. Jmenovku jsem potratila ještě týž den – zmizela kdesi v útrobách mrazicího boxu někde mezi zeleninovou směsí a špenátem a magnet jsem vyklepala z podprsenky až doma. Vzhledem k tomu, že náhradní jmenovka s mým jménem k dispozici nebyla a tato byla nezbytnou součástí vybavení každé prodavačky, obdržela jsem Andreu, na kterou jsem po pár dnech marného vysvětlování, že jsem Jitka, začala i slyšet.

„Prosím vás, kde tady máte sůl?“ zaskočila mě svoji otázkou jakási paní. Chvíli jsem přemýšlela a snažila se nějak logicky přijít na to, kde bychom asi tak mohli mít sůl. „No, víte, já jsem tady nová, ale pojďte, určitě ji spolu najdeme,“ postupovala jsem podle pravidla „vstřícnost a ochota je to hlavní.“ Když jsme oběhaly už polovinu obchodu a sůl pořád nikde, poděkovala mi paní za ochotu, útrpně se na mě podívala jako na totálního debila a šla se zeptat jiné prodavačky. A tak kdykoli ke mně v následujících dnech nějaký zákazník nakročil a bylo jasné, že se chce na něco zeptat, vzala jsem zbaběle do zaječích.

Na pokladně jsem byla poněkud zmatená napěchovaným sáčkem keříčkových rajčat, na kterých nebyla ani památka po nějakém keříčku, a tak jsem pro jistotu, položila kontrolní otázku, jsou-li to opravdu rajčata keříčková. Zákaznice se na mě obořila, že to samozřejmě jsou rajčata keříčková, ale že všechny ty stonky z rajčat otrhala, protože přeci není tak blbá, aby platila za nějaké roští.

Asi pětiletý roztomilý chlapeček, který vydržel dobrou půlhodinu bez přestání řvát: „Já chciiiiiiii, a kterému jsem se marně pokusila odebrat, jen na malou chvíli, jogurtové pití, abych ho mohla naskenovat, mně tou dobrotou poprskal celý obličej, načež mi jeho matka začala vysvětlovat, že normálně se takhle nechová, a že je to vlastně takové zlatíčko.

Když zákazník platící platební kartou nebyl ani po třetím pokusu poté, co narval kartu do čtečky až nadoraz, vyzván k zadání pin kódu, rozčiloval se, co prý to tu máme za nefunkční krámy. Požádala jsem ho o zapůjčení karty a svolení, že bych to tedy v rámci urychlení, zkusila sama. Začal se rozčilovat, jestli prý ho mám za blbce nebo co, ale kartu mi podal, a tak jsem mu mohla vysvětlit, že by pro příště bylo lepší a rychlejší platit platební kartou nikoli kartou zdravotní pojišťovny a vtipně dodala: „ony ty zdravotní pojišťovny moc rády neplatí,“ načež se na mě podíval tak, že kdyby bylo možné pohledem zabít, už bych to měla za sebou.

Postarším manželům se zase ani trochu nelíbilo, že jsem je požádala, aby mi najeli vozíčkem tak, abych do něj viděla a mohla jim tam začít ukládat nákup. „No jóó, to ona paní prodavačka nám ten nákup asi odveze až na parkoviště,“ pravil ironicky pán a paní to okomentovala: „Myslíš?“ Načež pán dodal: „no, jo a třeba nám ho i naskládá do auta.“ „Chácháchá,“ smáli se oba, div se za břicha nepopadali. Mile jsem se usmívala, což mám v popisu práce stejně jako to ostatní, co těm dvěma připadalo tak vtipné a v duchu jsem přemýšlela o tom, mám-li tohle zapotřebí, a zda bych je přeci jenom neměla raději poslat do zadele a odejít středem.

Zatím jsem tak neučinila, a tak stále sprintuji od pokladen k vybalování a od vybalování k pokladnám, nechávám na sebe křičet a prskat, dobrovolně se přiznám i ke zlodějským cenám a říkám si, jak dlouho mi asi bude trvat, než začnu zobat ty úžasné růžové pilulky, po kterých je kolegyně Hanka pořád tak v pohodě.

Jó, kdybych byla tušila, že budu jednou dělat prodavačku – pokladní, nestudovala bych, já blbka, ekonomiku a management, ale psychologii nebo rovnou psychiatrii, páč pro takové obory je tohle praxe k nezaplacení.

Jitka Gotterová

Můj příspěvek z loňské literární soutěže Česko hledá spisovatelky.

Autor: Jitka Gotterová | sobota 4.7.2015 17:52 | karma článku: 36.66 | přečteno: 20855x

Další články blogera

Jitka Gotterová

To by jeden nevěřil, jaká jsou ti doktoři prasata

..................................aneb jakým strašlivým trapasem může skončit takové jedno vyšetření

18.4.2016 v 7:21 | Karma článku: 29.14 | Přečteno: 2204 | Diskuse

Jitka Gotterová

Ministerstvo školství hodlá ukončit hladovění dětí ve školách

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy připravilo dotační program, z kterého budou financovány školní obědy sociálně znevýhodněným dětem. Příjemci programu budou neziskové organizace, které prostřednictvím školy

7.12.2015 v 8:00 | Karma článku: 45.17 | Přečteno: 5806 | Diskuse

Jitka Gotterová

Srdíčkové dny v Lidlu aneb Jak se dělá charita

Tak nám zase, jako již každý rok, začala v Lidlu sbírka na pomoc nemocným dětem. Každým rokem se vybere více peněz, než rok předcházející,

27.11.2015 v 13:28 | Karma článku: 35.47 | Přečteno: 3147 | Diskuse

Jitka Gotterová

Veselé příhody z práce - z cyklu Manažer 21 století II.díl

......................................................aneb Kdo to vlastně je ten manažer 21 století?

28.10.2015 v 16:52 | Karma článku: 23.19 | Přečteno: 1435 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Pavel Skramlík

Hodina od Prahy a kafkovské téma

Netušil jsem, jak snadno a zdařile může člověk udělat dobrý krok k velké a pozitivní životní změně. Po 48 letech života v Praze jsem se přestěhoval do jednoho nevelkého/nemalého města na severu Čech. Donutilo mne to přemýšlet.

26.6.2017 v 8:30 | Karma článku: 12.53 | Přečteno: 242 | Diskuse

Lucie Amálie Sulovská

Slunce svítilo i v noci (II.)

(Povídka) Římské letiště přivítalo kardinála Bangouru každodenním shonem. Tentokrát to ale pro něj neměl být jen obyčejný let do vzdálené destinace. Po patnácti letech v Římě se na příkaz papeže vracel domů, do Afriky.

26.6.2017 v 5:45 | Karma článku: 13.48 | Přečteno: 363 | Diskuse

Veronika Fojtíková

Postup vpřed

Ano, chci psát. Ano, mé články se čtou. Ano, umím být i vtipná. Ano, mám snahu postupovat vpřed. Chci na sobě pracovat a chci postupovat dál.

26.6.2017 v 5:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 74 | Diskuse

Katarína Lorenčíková

Voila!!!

Občas pozorujem svet okolo mňa menej.. občas viac.. obcas nechápem, ako sa to všetko synchronizuje.. toto je príbeh o Veronike a o mojej ceste...

25.6.2017 v 22:14 | Karma článku: 4.82 | Přečteno: 115 | Diskuse

Pavlína Dvořáková

Polednice vs. klekánice

Koho jako malého strašili rodiče, že si pro něj přijde klekánice, když bude zlobit? Na koho raději dospělí stejně jako Erben posílali polednici? A které z těchto dvou stvoření je vlastně větším postrachem?

25.6.2017 v 17:49 | Karma článku: 9.88 | Přečteno: 278 | Diskuse
Počet článků 154 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4593

Co na srdci, to na jazyku, neboli huba nevymáchaná. Na tomto blogu publikuji pouze svoje vlastní názory,pocity a postřehy, které nemusí být totožné s těmi vašimi.Každý zkrátka vnímáme svět kolem nás po svém. To, že mají lidé rozdílné názory neznamená, že se nemohou respektovat. Členka Obce spisovatelů ČR. Kliknutím na fotografii či jméno nad ní se zobrazí další články autora. Moje knihy TAK JDE ŽIVOT, LIDÉ JSOU RŮZNÍ, KRASOTINKY VE SVĚTĚ DUCHŮ a MANTINELY (k jejichž napsání mne inspirovaly osobní zážitky ve velkoobchodu MAKRO) lze objednat na knihy.gotterova@seznam.cz, http://www.stahuj-knihy.cz/,http://knihy.abz.cz/ a nově také v Kanadě a USA www.czech-books.com
Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.