Jsou psychotesty zárukou?

Zaujal mě článek kolegy blogera Také se hned cítíte bezpečněji? a po shlédnutí videa dokazujícího brutální útok skupiny policistů na spoutaného bezbranného muže, na které je v článku odkaz, mne přiměl k malému zamyšlení. 

Po tragédii v Uherském Brodě stále více lidí volá po psychotestech pro držitele střelných zbraní, ale málokdo si uvědomuje, že například takoví policisté těmito testy procházejí přesto, že mnozí z nich evidentně tak úplně psychicky zdraví nejsou. 

Kdysi jsem pracovala s kolegyní, která měla za manžela policistu, jež byl chorobně žárlivý. Celý její život byl postavený na strachu z toho, aby nezavdala sebemenší příčinu k manželově žárlivosti. Stačilo bavit se s nějakým mužem, účastnit se firemního večírku, nebo nedej bože nepřijmout na mobilu jeho hovor a bylo zle. 

Jeden kolega mi vyprávěl, jak jednou, po telefonickém hovoru se svým mužem, doslova vyskočila od stolu od nedojedeného jídla a slovy: "Honem Jirko, musíme domů, tatínek volal," se i se svým synem, který u nás také pracoval, sebrali a doslova letěli domů, aby to stihli ještě před tím, než tatínkova žárlivost dosáhne nezvladatelných rozměrů. "Ta se málem strachy pochcala," pravil kolega. Jiná kolegyně ji nazvala slepicí, když si takové jednání manžela nechá líbit.

Když jsem s onou kolegyní byla na služební cestě, hlásila manželovi několikrát denně kde je, s kým, a co přesně zrovna dělá. Když jsem zapochybovala nad "normálností" takového počínání, pravila, že chce mít prostě klid a nechce vystavit především děti a vnučku jeho agresi.

A tak přemýšlím o tom, jak důvěryhodný, objektivní a nad věcí může být policista - velitel policejního okrsku, který terorizuje své nejbližší, a jehož manželka se málem počůrá už jenom při představě, že by nestihla přijmout jeho hovor. Jak moc pomáhat a chránit občany dokáže policista, který většinu své pracovní doby věnuje špehování a kontrole své manželky (naši firmu navštěvoval osobně téměř denně).

Když jsem kdysi poskytovala před příjezdem záchranky první pomoc ženě, která měla po dopravní nehodě tržnou ránu na hlavě, překvapilo mě konstatování policisty, že test na přítomnost alkoholu je negativní, ačkoli to z ženy s prominutím "táhlo" už na dálku a bylo evidentní, že je pod vlivem (na moji otázku, zda něco pila, pravila, že víno). Později jsem se dozvěděla, že její dcera je policistka. Zda to mělo souvislost a selhal policista, či nikoli a selhal tester, netuším. Ale důvěryhodně to na mě nepůsobí. A to ani nedomýšlím, co to v takovém případě znamenalo pro druhého účastníka dopravní nehody.

Před téměř dvěma roky jsem nahlásila na okresním státním zastupitelství svoje obavy z možného týrání seniorky její snachou a synem. Zkrátka jsem si nebyla jistá, zda, když je cca osmdesátileté paní nadáváno do sviní, vyhrožováno rozbitím držky a skopnutím ze schodů, se jedná ještě o "nestandardní rodinné poměry," nebo zda není seniorka v ohrožení. Prostě jsem si říkala, že kdyby se té paní něco opravdu stalo, vyčítala bych si, že jsem takové jednání osobně viděla a nic jsem neudělala. Dodnes nikdo nic neprověřoval, takže stará paní je stále schovaná za svými zámky a petlicemi (čímž se snaží ochránit své věci i sebe). Proč nikdo nic neprověřoval? Může to souviset s tím, že její syn je major a hlavní personalista u HZS? Je považováno za samozřejmost, že když je někdo major, nemůže týrat svoji matku a je de facto normální zakazovat jí kontakt s vnoučaty, nadávat jí do sviní, vyhrožovat rozbitím držky a skopnutím ze schodů? Je opravdu normální, že způsobilost pro výkon povolání hasiče (tj. povolání založeného na pomoci druhým mnohdy s nasazením vlastního života) posuzuje člověk, který se k vlastní staré matce chová jako naprosté hovado jenom proto, že mu překáží v chalupě? Nechápu.

Takže až budou někteří zase křičet, že je třeba požadovat psychotesty pro držitele střelných zbraní, podívejte se, co za lidi je leckdy v řadách PČR, městské policie, HZS apd, kteří již psychotesty absolvovali. Podívejte se, co za lidi je ve vrcholné politice - co za lidi rozhoduje o našich životech.

Osobně nevidím žádný rozdíl v tom, jestli vás nějaký major s psychotestama skopne ze schodů nebo jiný magor bez psychotestů zastřelí. 

Problém není velké množství držitelů střelných zbraní.

Problém je naprostý morální úpadek ve společnosti, kde si nikdo nikoho a ničeho neváží, kde chybí autority, které by šly těm ostatním příkladem, a k nimž bychom mohli chovat úctu a respekt.

Jitka Gotterová