Veselé příhody z práce: Máňa

28. 01. 2013 16:39:00
Již před mnoha lety jsem založila rubriku s názvem Veselé příhody z práce a musím přiznat, že některé příhody by bylo asi lépe zařadit do rubriky s názvem Neveselé příhody z práce, a stejně je tomu tak i u mého dnešního vyprávění.

A jak to tenkrát bylo?

Kdysi k nám do firmy nastoupil na pozici manažera jakýsi uhlazený elegán, a hned jak jsem ho zmerčila, říkala jsem si: „Chlape, tebe já odněkud znám.“ A taky jo. Sotva ústa otevřel, už jsem byla doma.

Před mnoha lety jsem se ucházela o místo vedoucí prodejny a pohovor vedl právě tenhle chlapík. O několik dnů později mi zavolal, že byl upřednostněn jiný kandidát, což mne samozřejmě nepotěšilo, ale tak nějak s tím nic nenaděláte, takže si říkáte: „Ok. Tak to třeba vyjde příště.“

Asi za týden mi ten chlapík znovu zavolal s tím, že mi nabízí stejnou pozici v jiném městě a zda bych tedy měla zájem. Vzhledem k tomu, že to bylo docela dost z ruky, přiznala jsem, že bych to samozřejmě musela zvážit, protože moje výplata by se zatraceně ztenčila odečtením vysokých nákladů na dopravu. Nicméně domluvili jsme si schůzku s tím, že si prodejnu prohlédnu a obdržím nějaké informace o jejím chodu a následně se rozhodnu. Tuto schůzku pan manažer zrušil stejně, jako tu druhou s tím, že mu to zkrátka nevyjde. Na třetí domluvenou schůzku pro změnu nedorazil a od té doby mi již nikdy nezvedl ani telefon. Samozřejmě, že mne to velmi rozčílilo, protože jsem si říkala: „Tak proč mě, sakra, uháníš, já se tě o nic neprosila,“ a fakt mi takové nekorektní jednání vadilo. I zavolala jsem tedy do oné firmy, abych se na dotyčného informovala a bylo mi řečeno, že se pan manažer „jako hovado“ chová normálně, a že by bylo dobré si na něj oficiálně ztěžovat, což jsem samozřejmě neučinila, protože jsem si říkala, že kdybych měla psát stížnosti na každého blbce, kterého ve svém životě potkám, nedělala bych nic jiného.

A najednou, po tolika letech, tu byl zas. „Za co, pane Bože, za co?“ bylo to první, co mě napadlo, a říkala jsem si, že asi pán Bůh prostě nechce, abych ten život měla moc jednoduchý.

Náš první konflikt přišel během pár dní. Dostala jsem čočku za to, že se v pracovní době nenacházím na svém pracovišti a že takhle to tedy pod jeho vedením nepůjde. Vysvětlila jsem mu tudíž, že jsem v práci již dvanáct hodin (a to již několikátý den po sobě z důvodu chybějícího personálu) ačkoli moje pracovní doba skončila již před čtyřmi hodinami, a že tedy odcházím, a že mu patrně nezbyde nic jiného, než aby tu práci udělal sám, což opravdu udělal.

Svými rychlými poradami znechutil velmi rychle kde koho a jeho vsuvka „máně“ (zkrácená verze slova normálně), kterou používal za každým druhým slovem, už všem lezla náležitě krkem, zvláště když jsme si máně nejprve předali informace, pak jsme si je máně zopakovali a nakonec proběhla máně rychlá rekapitulace.

Jeden můj kolega po absolvování jedné takové rychlé, původně desetiminutové a ve skutečnosti téměř hodinové, porady pravil: „Přesně kvůli takovýmdle Máňám jsem skončil v předchozím zaměstnání,“ a od té doby neřekl našemu manažerovi na našem oddělení nikdo jinak, než Máňa.

Čím více byl Máňa tak zvaně mimo mísu, tím více trval na tom, aby bylo po jeho, s čímž měla přirozeně problém většina opravdu fundovaných zaměstnanců, kteří věděli, co a jak mají dělat a Máňa se pro nás pro všechny stal akorát brzdou, zdrojem špatné nálady nebo naopak terčem posměchu, protože takové kraviny, které byl schopen vypustit z úst, si nic jiného, než výsměch nezaloužily.

Máňa si svého handicapu začal být vědom, avšak namísto toho, aby doplnil své znalosti a alespoň trochu se přiblížil svým podřízeným, šel na to, filuta jeden, od lesa.

Začal své podřízené šmírovat, přikrčený a schovaný za kdečím (bohužel si neuvědomil, že tak jako on sleduje jistého zaměstnance, může být při této velkolepé akci velmi snadno i on sledován a nutno říci, že tyto praktiky moc manažersky nepůsobily), aby následně vmetl dotyčnému do obličeje kolikže času ve skutečnosti prolelkoval.

Dalším zaručeným fíglem, jak nachytat podřízeného na švestkách, bylo upření nahlášené dovolené či náhradního volna s tím, že pak dotyčného obvinil z neomluvené absence či dokonce ze sabotování provozu. Někteří zaměstnanci však, pro jistotu, poslali Máňovi e-mail, v němž následující čerpání náhradního volna připomněli, na což si však pan manažer vzpomněl až poté, kdy dotyčného obvinil.

Mezi naprosto běžné každodenní komunikační praktiky manažera Máni patřilo mlácení do stolu, výkřiky: „Ty krááávo,“ nebo „do prdele,“ či dupání a pohrůžka zaťatou pěstí, kterou máchal zaměstnankyni před obličejem, což následně odůvodnil slovy, že šlo o legraci a že se náramně bavil. Nějak mu zkrátka nedocvaklo, že asi není úplně normální, když z takového rozhovoru odchází sám pobaven, zatímco druhý účastník je zděšen.

V neposlední řadě se Máňa ukázal jako pořádný intrikán, čímž dokázal znesvářit polovinu lidí ve firmě. Začal obcházet jednotlivé zaměstnance a našeptávat jim, kdo co o nich řekl a nezapomněl dodat, že on je ten jediný „férový“ co jedná vždycky na rovinu, a proto je dobré přijít s jakýmikoli drby nejprve za ním.

A protože zaměstnanci už takových intrik začali mít plné zuby, vzájemně se, o pokusech Máni pošpinit kde koho a přitom z toho vyjít jako „přítel na vaší straně,“ informovali.

Máňa nejprve takové „pomluvy“ rázně dementoval, přičemž si nezapomněl postěžovat, že je dlouhodobě terčem pomluv především on, a když po několika dnech vyšlo najevo, že skutečně řekl, co řekl, kajícně se za to dotyčnému omluvil slovy: „Už když jsem to vyslovil, věděl jsem, že to byla chyba.“

Vzhledem k mé povaze rebela a skutečně absolutně přímého člověka, který nesnáší neférovosti a podlosti, a který své názory prezentuje kdykoli, kdekoli a často bez rozmyslu o možných následcích, je zcela logické, že mým přítelem Máňa nikdy nebyl. Právě naopak.

Zpočátku jsem jeho výroky odcházela velmi pobavena, jako například, když mne obvinil z provozování woodoo. Doslova pravil, že slyšel, že ovládám woodoo, a že samozřejmě neví, do jaké míry je to pravda, a že čeká, co všechno ho začne bolet tak, jako jeho předchůdce.

A jak taková pomluva vznikla? Kdysi, když jsem k firmě nastoupila, pravil předchůdce Máni, abych mu přeposílala veškerou pracovní korespondenci, aby byl jako v obraze, což se mi často nedařilo, a tak mi doporučil, abych si dala na nástěnku něco, co by mi tento úkon připomnělo.

I vyrobila jsem figurku, oblékla ji do džín a roláku, přidala hlavu šéfa, kterou jsem vystřihla z fotografie na nástěnce a posadila si ji k monitoru. Sám šéf byl figurkou velmi pobaven a často o ní vesele hovořil, a to i poté, kdy se ve figurce objevilo několik zapíchnutých špendlíků. Špendlíků každý den přibývalo a já vážně ani netušila, krom několika málo výjimek, kdo je do figurky zapíchnul.

Jisté však bylo, že zatímco figurka měla, krom jiných, zapíchnutý jeden špendlík v oku a několik dalších v noze, udělalo se šéfovi právě v tom samém oku obrovské ječné zrno, které mu pak muselo být odoperováno, a následně mu museli odoperovat achilovku, takže se po firmě po několik měsíců projížděl na invalidním vozíku se zafixovanou nohou. S hlavou, rukama, břichem či jinými částmi těla manažer problém neměl, ačkoli figurka byla v těch místech špendlíky doslova prošpikována.

Několikrát mne napadlo, na jak vysoké intelektuální úrovni musí být manažer Máňa, když je schopen obvinit mne, v jednadvacátém století, na základě této příhody, z čarodějnictví.

Nakonec Máňa navrhl, abychom si vše vyjasnili a zakopali válečnou sekeru (tedy lépe řečeno, požadoval, abych ji zakopala já, zatímco tu svoji by mi při nejbližší příležitosti, v nestřeženém okamžiku, zaťal do zad).

Já mu připomněla naše setkání před mnoha lety slovy: „Tenkrát jsem vás poznala jako neférového bezcharakterního člověka, abych vás po mnoha letech potkala za naprosto stejných okolností.“

Máňa dokonce přiznal, že se k lidem opravdu choval, jako hovado, ale že to už je dávno minulost, že mu náš rozhovor pomohl mnohé pochopit, a že by se rád změnil.

A jestli se změnil?

No, hned seřval jednoho kolegu za vyslovení vlastního názoru tak, že dotyčný ve spěchu opustil kancelář, neb měl obavu, že by mu prý musel rozbít držku a mojí těhotné kolegyni, která celé dny zvracela a byla ráda, že nám vůbec alespoň s něčím pomůže „taktně“ vysvětlil, že je mu jasný, že má všechno na háku, když už to má za pár a vydeptal ji tak, že mi s brekem přišla do kanceláře oznámit, že mi zítra přinese neschopenku.

Když jsem Máňu upozornila, že ty dvě směny o víkendu odpracuje za dotyčnou on, došel se jí omluvit a ještě se pak chlubil, jak to s ní parádně skoulel, takže ty dvě směny ještě oddělá.

Bylo mi z celého Máni opravdu na zvracení a uvědomila jsem si, že tihle lidé se zkrátka nezmění.

Tito frustrovaní jedinci, kteří po mnoho let dobíjejí své ego šikanou, ponižováním a nemístnou kritikou svých podřízených v tom budou pokračovat do té doby, dokud si to zaměstnanci nechají líbit.

Přeji všem, kdo mají na pracovišti takového Máňu, který vám dnes a denně znepříjemňuje život, abyste v sobě našli sílu a nedali se. Se zlem má člověk bojovat, ne se jím nechat ubít.

Ukázka z knihy MANTINELY

Jitka Gotterová

Autor: Jitka Gotterová | pondělí 28.1.2013 16:39 | karma článku: 23.51 | přečteno: 1425x

Další články blogera

Jitka Gotterová

Chudé Vánoce ?

Každou chvíli narazím na internetu na nějaký článek, který vypráví, jak si hlavně samoživitelky a další sociálně slabší rodiny ztěžují, že nemají ani na dárky pro děti a pro své blízké. Já to vidím jako příležitost upravit hodnoty

16.12.2022 v 18:11 | Karma článku: 26.75 | Přečteno: 707 |

Jitka Gotterová

Jak vám pracovní úraz může změnit život

Co je u nás v Čechách možné a jak je u nás postaráno o nemohoucí lidi, kteří celý život pracují a přispívají do systému a následně očekávají, že se o ně stát postará alespoň po dobu, než se zotaví po pracovním úrazu.

11.12.2022 v 14:10 | Karma článku: 19.49 | Přečteno: 696 | Diskuse

Jitka Gotterová

Roušky, respirátory a cosi shnilého mezi lidem českým

Se zájmem jsem si přečetla článek blogerky Dáši Stárkové s názvem Kam se poděla ohleduplnost aneb v roušce exotem , kde autorka lidu českému vytýká neohleduplnost, bezohlednost, nezodpovědnost ba doslova prohnilost ........

5.12.2022 v 7:00 | Karma článku: 28.97 | Přečteno: 1213 | Diskuse

Jitka Gotterová

Jsem spokojená a vděčná Bohu

Myslím to vážně. Velmi mě zaujal článek s názvem Jak vypadá skutečná bída v němž se autor zamýšlí nad nářky lidí nad dnešní nelehkou situací a vyvozuje závěry, že nikdo z těch uřvanců nemá ani potuchy, co je to skutečná bída.

28.11.2022 v 18:15 | Karma článku: 25.26 | Přečteno: 656 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 19 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 14.28 | Přečteno: 270 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.31 | Přečteno: 465 | Diskuse

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 5.19 | Přečteno: 113 | Diskuse
Počet článků 169 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4450

Co na srdci, to na jazyku, neboli huba nevymáchaná. Na tomto blogu publikuji pouze svoje vlastní názory,pocity a postřehy, které nemusí být totožné s těmi vašimi.Každý zkrátka vnímáme svět kolem nás po svém. To, že mají lidé rozdílné názory neznamená, že se nemohou respektovat. Kliknutím na fotografii či jméno nad ní se zobrazí další články autora. Moje knihy TAK JDE ŽIVOT, LIDÉ JSOU RŮZNÍ, KRASOTINKY VE SVĚTĚ DUCHŮ a MANTINELY (k jejichž napsání mne inspirovaly osobní zážitky ve velkoobchodu MAKRO) lze objednat na knihy.gotterova@seznam.cz, http://www.stahuj-knihy.cz/,http://knihy.abz.cz/ a nově také v Kanadě a USA www.czech-books.com
Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

více

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...