Jeden obyčejný příběh

O tom, jak to s námi, ženami, nemají ti muži vůbec jednoduché.

   Když Janinka zavolala Pepovi, že nabourala auto, čemuž je na vině ten pán, co si to hasil po hlavní takovou rychlostí, že se to ani vypovědět nedá, sedl rozčílený Pepa do svého vozu a říkal si, že tentokrát už jí opravdu roztrhne jak hada. Copak je to normální ? To je pořád něco.

    Když jí koupil nové auto, aby byla soběstačná, nemohla si Janinka zapamatovat, jaký benzín se do auta tankuje, a tak jí poradil (chytře) SPECIJÁL , j - jako Jana a dodal „ to nemůžeš zapomenout".

    Jenže když přijela Janinka na benzínovou pumpu a na stojanech četla SUPER, NATURAL, SPECIAL a nikde žádný j - jako Jana, bylo jí téměř do breku a říkala si „ jestli to není pech, přijet na pumpu, kde zrovna nemaj benzín, co na něj jezdí její auto". Naštěstí tam byl nějaký chlap, který jí poradil.

   A nebo tenkrát, jak narvala do vysavače igelitový sáček, protože ty papírové už došly, a divila se, že to nějak netáhne. No to prostě může udělat opravdu jen ženská.

   A nebo tudle, jak dostala tu ránu, když praskla v lustru žárovka a ona šťourala prstem v objímce, aniž by vypnula proud. No to prostě může udělat opravdu jen ženská.

   A nebo jak .....

   Pepa právě dojel k troskám Janina nového vozu a  na jazyku ho svrběla slova „ blko blbá, kam jsi čuměla, a teď si nákupy budeš tahat v ruce ".

   Neřekl však nic a když viděl, jak se jí po tváři koulí slzy jako hrachy, byl rád, že se jí nic nestalo a uvědomil si „ jak moc svojí ženu miluje ".

                                                                                                                             Jitka Gotterová