Jak nám Mašínové nasadili brouka do hlavy a něco málo o Gottwaldovi

  Jisto je, že lidský duch , jenž přesně dovede vyložiti všechny vrstvy starořímské historie a má paměť pro panovníky starého Egypta, velmi lehce zapomíná událostí roku předešlého. A to je chyba, neboť letošek roste z loňska, a kdo na loňský rok zapomněl, může lehce míti křivý názor na rok letošní. Proto je vhodno, aby se v paměti naší stále oživovalo všecko tak, aby nebylo možno zapomenouti. A především musíme mluviti my, kteří jsme byli při tom, musíme pověděti své dojmy, spolehlivý materiál k dějům těchto dvou let.                                                                       (výňatek z české čítanky pro školy měšťanské z roku 1934)

  Jakmile proběhla médii informace, že bratři Mašínové prokazatelně plánovali atentát na Klementa Gottwalda, vyvolalo to v nás novou vlnu emocí a opět jsme začali tápat.

   Na jedné straně si klademe otázky : Je to pravda ? Skutečně tomu tak bylo ? Konečně se prokázalo, že to nejsou jen sprostí vrazi. A na straně druhé : Není divné, že se takové dokumenty našly právě teď, nesnaží se jen ta hrozná ODS dokázat, že jsou hrdinové, nebalamutí nás ?

   O činech bratří Mašínů psát nebudu, tato fakta již zveřejněna byla, zaměřím se spíše na samotný dopad na naší společnost.

   Tím, že pan Topolánek udělil Mašínům vyznamenání, některým lidem oživil vzpomínku na tento případ, avšak mnozí z nás se teprve teď o této skutečnosti dovídáme. Já sama jsem o tomto případu v minulosti neslyšela, a nebo možná ano, ale nevybavuji si to.

   Média reagují okamžitě.

   Jsou to sprostí vrazi! Jsou to hrdinové! Zabili nevinné! To dělali komunisté také! Šlo jim jenom o to, aby se dostali za hranice! Chtěli bojovat proti režimu! Pokladník nebyl komunista!

   „Vrah zůstane vrahem " zvolal pan Filip a zatímco jeho slova na mladou generaci zapůsobila, jako holý fakt „ o tom není pochyb", ti starší, zkušenější, si říkají, že tato slova z jeho úst „poněkud smrdí "

   Někteří vzhlíží k panu Topolánkovi s úctou, jiní ho odsuzují a pan Paroubek si dokonce troufá, na základě tohoto činu, předjímat výsledky nastávajících voleb.

   Ti, kdož pamatují léta padesátá, ale i ti, kteří byli nuceni vychovávat své děti v letech, šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých, mají jasno, oni totiž vědí.

   Ale co ti ostatní ? Jak mohou mít vlastní názor na něco, o čem nic nevědí ? Na jedné misce vah mají chloroform, podříznutí a rodinu pokladníka, desetiletého chlapce, který zůstal bez táty a na druhou misku vah prostě nemají co dát, protože nezažili, nevědí, neumí si představit.

   „ Já nevím, ale asi bych jim to vyznamenání nedala " prohlásila jsem, ovlivněna získanými informacemi, před svým otcem, kterému v tom okamžiku naběhla žíla na čele a vypadalo to, že mě zfackuje.

   " Vždyť je ti čtyřicet, vyrůstala jsi v komunismu, banány jsi žrala jen, když na ně tvoje máma čekala dlouhé fronty, místo u moře jsi byla v prdeli, jak můžeš něco takového říct ?" křičel tatínek.

   V devětaosmdesátém jsem sice s rodiči zvonila klíčemi, radovala jsem se, stejně jako oni, z pádu komunismu, své dětství a první kročeje dospělého člověka jsem učinila ještě v dobách komunismu, ale pořád to šlo tak nějak mimo mě, protože celou tu tíhu tehdejší doby, nesli na svých bedrech mí rodiče.

   Byli to právě naši rodiče, kteří dělali vše proto, aby se nás tato zlá doba dotkla co nejméně, abychom prožili šťastné dětství. Děkujeme jim a jsme jim za to vděční, avšak nefackujte nás dnes za to, že nevíme to, o čem jste nám sami neřekli !

   Každá země má své hrdiny, potřebuje je. A každý boj má své oběti.

   Za největší chybu považuji skutečnost, že se otázkou bratří Mašínů zabýváme po devatenácti letech od pádu komunismu, čímž jsme v podstatě umožnili další generaci vyrůst v neinformovanosti a neznalosti naší historie, v neznalosti, jak nebezpečnou ideologií je komunismus.

   V průběhu této doby nám zatím vyrostli další mladí komunisté, kteří se nás i nadále budou snažit přesvědčit jak to ti hoši, Marx s Engelsem, měli dobře vymyšlené, jak dobře to s národem mysleli.

   Za těchto okolností, po tolika letech, bude velmi těžké přesvědčit národ, že odboj proti režimu na počátku padesátých let je skutečně srovnatelný s odbojem proti nacismu v období II. světové války a přijmout jej za legitimní.

   Pan Topolánek na mě vskutku nikdy neudělá dojem svými vulgárními projevy, avšak vážím si jeho odvahy říci nahlas svůj názor a stát si za ním i přesto, že tak zvaně „ donesl svojí kůži na trh " a je mi  to rozhodně milejší, než výstupy politiků, kteří se snaží zavděčit co největšímu množství voličů.           Škoda, že nebyl premiérem na počátku devadesátých letech.

   Často se setkáváme s výrazem přisluhovači tehdejšího režimu, byl to také bolševik, jeho rodiče byli ve straně, atd. atd.

   Vzdávám čest lidem, kteří dokázali proti komunismu bojovat, ať již aktivně a nebo jen tím, že se nestali držiteli červené knížky, ale netroufám si soudit ty, kteří prostě být hrdiny nedokázali a nebo jen slepě důvěřovali této, byť utopistické, ideologii.

   Jsem si jistá, že by mě atmosféra padesátých let dusila stejně, jako ty, kteří měli potřebu něco udělat, bojovat s bezprávím a nesvobodou. Bojovala bych také. Jakým způsobem, to říci nedokážu, ale určitě bych měla snahu.

   Otázkou ovšem zůstává, jak velkou hrdinkou bych dokázala být, kdybych držela v náručí svoje dvě malé děti a uvědomovala si, že jakýmkoli projevem odporu, riskuji nejen svůj život, ale i životy svých malých dětí. Je lépe bojovat za lepší zítřky našich dětí a nebo za lepší dnešek ?

   Přála bych si, abych se, i za těchto okolností, tehdejšímu režimu dokázala postavit, ale ruku do ohně bych za sebe nedala. Možná bych byla stejný zbabělec, jako ti, kteří, vedeni láskou ke svým bližním, nedokázali býti hrdiny a stali se posluhovači tehdejšího režimu.

   Možná by to byl i můj strach, který nakrmil ty hladové stvůry, toužící po moci.

   Nepřemýšlejme však o tom, jak bychom se zachovali v letech padesátých, začněme přemýšlet o tom, co uděláme pro to, aby se léta padesátá, šedesátá, sedmdesátá a osmdesátá již nikdy neopakovala.

Pro ty z vás, kdož potřebují, aby na ně dýchla atmosféra padesátých let a rádi by se něco dověděli o soudruhu Klementu Gottwaldovi(zemřel 14.3.1953), nabízím ukázku z novin LIDOVÁ DEMOKRACIE  - Praha neděle 15.března 1953 :   

                                                                                                                     Jitka Gotterová

Zasvětil celý svůj život boji za práva, pracujících

President Klement Gottwald celým svým ži­votem byl ztělesněním nejvnitřnějších přání na­šeho lidu, byl ztělesněním jeho neustálého usi­lování a bojů za svobodu, spravedlnost a práva, byl ztělesněním nejžhavějšího přání všech upřímně a poctivě smýšlejících Čechů a Slo­váků vybudovat v naší vlasti socialismus podle velikého vzoru sovětských pracujících.

President republiky a předseda Komunistic­ké strany Československa narodil se 23. listo­padu 1896 v Dědicích na Moravě. Jeho rodiče byli malozemědělci, takže už od nejútlejšího mládí znal strastí venkovského života. Rolnický původ zanechal v něm trvalé stopy. Klement Gottwald zůstal vždy blízký půdě i zájmům zemědělského lidu. Když vychodil obecnou Školu ve Vyškově a později v Hošticích, odchází ve 12 letech do učeni k příbuznému truhláři do Vídně, kde pří­mo na vlastní osobě zakouší křivdy, páchané na českém národě, l celou tíhu práce učně a tova­ryše. Není proto divu, že už v roce 1912, to jest ve svých 16 letech, se hlásí k dělnickému hnutí. Po vyučení vrací se na Moravu, kde pracuje jako truhlářský dělník v Lipníku a v Hranicích. O rok později rukuje jako dělostřelec do první světové války. Před jejím koncem využívá dovolené, aby se už více do rakouského vojska ne­vrátil.

V prvních letech republiky - jako voják a později jako dělník v truhlářském závodě v Rousínově - pracuje aktivně v sociálně demo­kratické levici a při založení Komunistické stra­ny Československa se ihned hlásí do jejích řad,

Roku 1921 odešel na Slovensko, kde se věno­val cele práci ve straně. Stál v čele slovenského komunistického listu >Hlas ludu« a jako činitel slovenské župy federovaných robotnických tělo­cvičných jednot spolupůsobil při založení měsíč­níku »Spartakus«, orgánu FRTJ a byl jeho hlavním redaktorem. Vyvíjel horlivou činnost při organisování komunistické strany a komu­nistické mládeže. Zároveň rozšiřoval usilovně své všeobecné vzdělání a znalost marxismu-leninismu. Roku 1923 v důsledku sloučení >Hlasu Iudu« s ^Pravdou chudoby*, která byla vydává­na ve Vrútkách, se přestěhoval do Vrútek jako hlavni redaktor » Pravdy chudoby^. Zde vydal brožuru o komunistické morálce »Zo zákoní­ka komunistického člověka; a vedle ostatní stranické práce pořádal každý týden přednášky o politických a kulturních otázkách. O rok poz­ději byl jmenován vedoucím redaktorem nově založeného slovenského komunistického deníku »Pravda«, vydávaného v Moravské Ostravě. Poznal dobře Slovensko a jeho problémy, a pro­to kladl takový důraz na vyřešeni vzájemných vztahů mezi Čechy a Slováky.

Na třetím sjezdu KSČ v říjnu 1925 byl zvolen do ústředního výboru a politického byra KSČ. V Praze se stal vedoucím ústřední agitační a propagační komise KSČ. V této funkci vyvíjel neobyčejně horlivou činnost, aby upevnil stra­nu a pomohl jí očistit se od sociálně demokra­tických přežitků a způsobů, které do ni vnášeli stoupenci pravicového křídla. Na čtvrtém sjez­du KSČ byl opět zvolen do ústředního výboru a politického byra strany. Roku 1928 byl čle­nem čs. delegace na VI. sjezdu Komunistické Internacionály v Moskvě, kde jako představitel levicového křídla KSČ byl zvolen do výkonného výboru Komunistické Internacionály. Ve své řeči na VI. sjezdu K. I. odhalil úlohu Českoslo­venska jako vasala imperialistů, charakterisoval rozpor mezi kapitalistickým světem a SSSR jako třídní rozpor a současně ukázal na celou řadu rozporů, které jsou mezi imperialisty a vyhrocují se v nebezpečí války.

Přímo historická je úloha Klementa Gott­walda na pátém sjezdu KSČ roku 1929. V hlav­ním referátu o současné mezinárodní i vnitro­politické situaci definoval nejdůležitější úkoly KSČ. Ukázal, že strana jako vůdkyně mas, má být organisátorkou jejich bojů, má být organi-sátorkou sociální revoluce. Klement Gottwald odhalil oportunistické živly,  vytyčil  pro­gram ozdravění strany a zvýšeni její bojeschopnosti. VI. sjezd dal za pravdu slovům Klementa Gottwalda a zvolil jej generálním tajemníkem KSČ. Téhož roku byl Klement Gottwald zvolen poslancem. Ve své prvé parlamentní řeči 21. prosince 1829 tvrdě obžaloval buržoasně kapi­talistickou vládu z utiskování lidu a ze služebníč­kováni západním mocnostem. V této své řeči vyhlásil jménem celé komunistické strany bur­žoasně kapitalistické vládě nejostřejší boj. Je­ho slova: ^Budeme se rvát s vámi o každou skývu chleba pro dělníky a drobné zřízence, budeme se bit o řádnou podporu pro nezaměst­nané, budeme bojovat proti zvýšeni a za sníže­ní činže, budeme bojovat za požadavky vesnic­ké chudiny, domkářů a malorolniků, budeme se bít o ulice, o svobodu tisku, svobodu shro-mažďovací, budeme bojovat proti národnímu útlaku, budeme pracovat pro vítězství Sovět­ského svazu a pro vaši porážku,^ se stala pro­gramem, za jehož splněni se postavily nejširší masy pracujícího lidu.

Nezměrně činorodá, obětavá a neúnavná by­la práce Klementa Gottwalda. V říjnu 1929 řídil stávkové hnuti horníků na Mostecku. Účast­nil se četných veřejných projevů v celé repub­lice, při nichž ukazoval, že kapitalisté chtějí svaliti břemeno krise na pracující lid a volal k obrannému boji za chléb a práci. Buržoasie konfiskovala jeho články, věznila ho, ale Kle­ment Gottwald v boji za práva pracujících neustal. Roku 1931 žádal v poslanecké sněmovně uznání Sovětského svazu de jure. Buržoasnl sněmovna však jeho návrh zamítla. S parla­mentní tribuny odhaloval buržoasní vládu, která v únoru dala střílet do dělníků v Duchcově a v listopadu u Frývaldova. V únoru, břez­nu a v dubnu r. 1932 řídil velké stávkové hnuti českých horníků. Zabýval se otázkou sjedno­ceni dělnické třídy a zvláště po Papenově puči ukázal na nebezpečí, které hrozilo z Německa:

»V takové chvíli, kdy nová vlna krvavé fašistic­ké reakce hrozí zaplavit celou střední Evropu, musí zejména dělnictvo nalézt společnou řeč.«

V lednu 1933 zúčastnil se zasedáni výkonné­ho výboru Komunistické Internacionály v Mosk­vě, kde mluvil o problémech budováni jednotné fronty. 8 března uveřejnil v Rudém právu článek ^Sjednocené a bojující dělnictvo srazí všechny Hitlery světa«, v němž reagoval na nastolení fašistické diktatury v Německu. Správně charakterisoval velikost nebezpečí hit­lerovského fašismu a varoval před zrádnou československou buržoasií. Zato byl' opětně stí­hán zatykačem, a proto po několika měsících ilegální práce odjel koncem roku 1934 do Moskvy. Zde se na VII. světovém kongresu Ko­munistické Internacionály vynikajícím způso­bem podílel na vypracování zásad politiky li­dové a národní fronty, které se staly základnou pro soustředění demokratických sil proti fašis­tické reakci. Na tomto kongresu rozvinul také zevrubně nejdůležitější otázky obrany Českoslo­venska proti hitlerovské agresi a pro zajištění pracujícího lidu. Pravil tehdy: »Nemá-li Čes­koslovensko být uvrženo do fašistického bar­barství, nemá-li se stát, odnoží fašistického Ně­mecka, nemá-li jim být strženo do krvavého válečného dobrodružství, nemá-li být český ná­rod hnán spolu s ostatními národy Českoslo­venska pod nůž Hitlera a Horthyho, je nutno s největším urychlením pracovat k tomu, aby byla vytvořena akční jednota dělnické třídy v Československu a široká lidová fronta všech antifašistů, demokratů, jakož i všech pokroko­vých živlů bez ohledu na národnost a stranic­kou příslušnost, lidová fronta práce, svobody a míru.« Na tomto sjezdu byl zvolen do nej­užšího politického sekretariátu Komunistické Internacionály.

Počátkem roku 1938 dlel opět v Moskvě, kde měl též obšírný rozhovor o československých otázkách s J. V. Stalinem. Koncem dubna vrátil se do CSR. Ve všech svých projevech vyzýval ke společnému postupu dělnických stran a ja­ko jediný protestoval proti' přijetí Henleinových a později Hitlerových podmínek. Když 30. září 1938 ministerská rada rozhodla o při­jetí mnichovského diktátu, vyzýval Klement Gottwald Beneše: >Nesouhlasim s vámi. Bosí a bezbranní Habešané se bránili a my se podvolujeme. Jen se podívejte, jak se brání španěl­ský lid! Máme skvělou armádu, národ jde s ná­mi a je jednotný. Vždyť by nás ostatní svět ne­mohl nechat osamocené. Ještě nyní by se 'měla ukázat naše síla. Ještě není pozdě. Požadavky mnichovské by se neměly přijmouti

Avšak ve chvíli, kdy tato závažná slova dozněla v hradní síni, kdy Klement Gottwald znovu ujiš­ťoval Beneše, že Sovětský svaz nám přijde v na­šem boji na pomoc, československá armáda byla již na ústupu z pohraničních pevností, českoslo­venská buržoazie místo svobody lidu volila společenství s fašistickou diktaturou.

Na základě rozhodnuti ÚV KSČ odjel Klement Gottwald koncem října 1938 do Moskvy, aby od­tud řídil další boj za svobodu Československa. V Moskvě od prvého dne vyvíjel intensivní čin­nost. Vedl osobně moskevské české vysíláni, ve kterém burcoval český a slovenský lid k odporu proti okupačním záměrům Německa, neúnavně organisoval odbojové hnutí za osvobozeni Čes­koslovenska doma i v zahraničí. Roku 1941 dal podnět k založení tajné .české vysílačky »Za národní osvobození a slovenské »Za Slovensku slobodu«. Práci těchto vysílaček po dlouho dobu sám řídil. Napsal též mnoho článků do sovětské­ho tisku o Československu V květnu 1942 je auto­rem Manifestu 28 československých veřejných pracovníků, dlících v SSSR, k českému národu, v němž je vypracována politická linie odbojové­ho hnuti a zdůrazněna nutnost přejíti od pasiv­ních forem odboje k vyšším bojovým formám. Navštěvoval čs. vojenské jednotky v Buzuluku, kde měl několik přednášek. V září 1943 vyšlo v Moskvě z iniciativy Klementa Gottwalda první číslo »Ceskoslovenských listů«, časopisu českoslo­venských občanů v SSSR. 23. prosince pozdra­vil podepsání československo-sovětské smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolu­práci rozhlasovým projevem »Naše národní a státní loď našla bezpečný přístav Roku 1944 or­ganisoval širokou pomoc slovenskému povstání, při čemž byl neustále ve spojeni se slovenskými bojovníky. Když v březnu 1945 byla zahájena moskevská jednáni o nové československé vládě a jejím programu, byl Klement Gottwald jedno­myslně zvolen předsedou Národní fronty a před­ložil jménem komunistů návrh vládního progra­mu, jehož byl hlavním autorem. Tento vládni program byl vyhlášen začátkem dubna v Koši­cích, osvobozených slavnou Sovětskou armádou. 10. května pracující lid nadšeně pozdravil návrat Klementa Gottwalda do Prahy.

Od prvých dnů osvobozeného státu podílel se Klement Gottwald vynikajícím způsobem na vládních jednáních o znárodněni velkého prů­myslu a peněžnictví a u příležitosti podepsáni dekretů o znárodněni promluvil na manifestaci pražského lidu 25. října na Václavském náměstí o významu znárodněni pro další rozvoj csr.

Pod přímým vedením Klementa Gottwalda formovala se, rostla a sílila Komunistická stra­na Československa, předvoj osvobozené dělnické třídy. Na VII sjezdu KSČ v březnu 1946 Kle­ment Gottwald v hlavním referátu podal bilanci dosavadního budovatelského úsilí Českosloven­ského lidu a vytyčil další úkoly 12. května v pro­volání KSČ k volbám po prvé vyslovil a rozvi­nul myšlenku dvouletého plánu hospodářské ob­novy a výstavby Československa. Po vítězství KSČ v květnových volbách byl jmenován před­sedou nové vlády. Základní kameny jejího bu­dovatelského programu tvořily jednak zásady připravované nové ústavy, jednak nárys dvou­letého hospodářského plánu. V červenci v čele vládní delegace v Moskvě vedl úspěšná jednáni o všech politických a hospodářských otázkách československo-sovětských. 16. října předložil jménem vlády návrh zákona o dvouletém plánu Ústavodárnému Národnímu shromáždění.

Nebyla to pouze starost o přípravu a prová­dění dvouletého hospodářského plánu, které Klement Gottwald věnoval svoji nejvyšší pozornost. Budovatelský program vlády obsahoval dále novou lidovědemokratickou ústavu, revisi první" pozemkové reformy, organisaci a konsolidaci zná­rodněného peněžnictví a velkoprůmyslu, jakož i mnoho dalekosáhlých sociálně politických opat­ření, vrcholících ve velkém díle národního pojiš­tění. Vnitropoliticky věnoval se stabilisaci pomě­ru mezi Cechy a Slováky, likvidaci zbytků poli­cejně byrokratického systému, upevnění a zdo­konaleni národních výborů a pomocí nich mobi-lisování co nejširší vrstvy lidu k aktivní účasti na správě státu. Zahraničně politicky šlo mu pak o to, aby jednoznačnou spojeneckou politikou se Sovětským svazem a lidově demokratickými stá­ty zajistil bezpečnost republiky i mezinárodně, aby náš lid mohl pokojně budovat svůj osvobo­zený domov bez obav před novými Mnichovy.

Tento budovatelský program krok za krokem prosazoval a uskutečňoval v houževnatém zápo­lení nejen s objektivními obtížemi, nýbrž také se zlou vůli těch, kteří tehdy ještě tvořili sou­část Národní fronty. Tito nepřátelé lidu chtěli připravit naše pracující o svobodu a sociální spravedlnost, chtěli je uvrhnout zpět do pod­ručí imperialistického otroctví. V únoru r. 1948 se domácí i zahraniční reakce pokusila o základ­ní zvrat mocenských sil Československé republi­ky. Avšak Klement Gottwald jako předseda vlá­dy a vedoucí strany naší republiky postavil se proti všem těmto pokusům, odhalil zpátečnické cíle naší reakce a mobilisoval pracující lid měst a venkova k obrozeni naší Národní fronty.

Únorové události působily na celý náš veřej­ný život jako očišťující bouře. Teprve po Únoru mohl býti do všech důsledků splněn celý vládní program, zejména velké dílo národního pojiště­ni, revise první pozemkové reformy, a byla při­jata nová, lidově demokratická ústava. Avšak Únor současně umožnil, že mohla být v rekord­ním čase provedena druhá etapa znárodnění, čímž hospodářsko-politická základna lidově de­mokratického řádu byla podstatně rozšířena a upevněna. Pro naše rolnictvo pak přinesl Únor novou pozemkovou reformu, jíž další statisíce hektarů půdy se dostaly do rukou drobných a středních rolníků a třída velkostatkářů byla v podstatě zrušena. Teprve po Únoru bylo možno rychle a důsledně splnit všechny dalekosáhlé požadavky, které vytyčily památné únorové sjezdy závodních rad a zástupců rolnických ko­misi. Když pak po odstoupení bývalého presi­denta došlo k zásadní změně také na tomto dů­ležitém ústavním místě, znamenalo to další zá­ruku, že i nadále to půjde u nás v duchu úno­rového hesla ^Kupředu, zpátky ni krok! Kupře­du - k socialismu!«Za vedeni presidenta Klementa Gottwalda byl vypracován nes první pětiletý plán. Tento plán nazval československý lid v uznání velikých zá­sluh presidenta Klementa Gottwalda o hospo­dářský rozkvět naši země a neustálý růst život­ni a kulturní úrovně našeho pracujícího lidu Gottwaldovou pětiletkou.

President Klement Gottwald pozorně sledo­val plnění úkolů prvého pětiletého plánu, ne­únavně připomínal veliký vzor našeho budová­ní. Sovětský svaz, a sám byl vždy příkladem tvůrčího rozvíjeni zkušeností Sovětského sva­zu, Jako oko v hlavě střežil jednotu našeho stá­tu a pečoval o jeho bezpečnost a obranyschop­nost. Každým dnem pracoval k ještě většímu upevněni našeho věrného přátelství se Sovět­ským svazem.

Jako vynikající znalec marxismu-leninismu. jako učelivý žák geniálního vůdce sovětského lidu J. V. Stalina, vedl všechen pracující lid naši lidově demokratické vlasti neochvějně vpřed na cestě k socialismu.

President Klement Gottwald učil nás lásce a věrnosti k našemu nejlepšímu příteli Svazu so­větských socialistických republik.

President Klement Gottwald učil nás tvůrčí a přátelské spolupráci se zeměmi, v nichž svo­bodný lid je svým pánem.

President Klement Gottwald učil nás budo­vat socialismus na základě pouček socialistické politické ekonomie, na základě jejích zákonů.

President Klement Gottwald učil nás viděti na konci všeho našeho snažení a úsilí péči o blaho pracujícího lidu.

President Klement Gottwald učil nás být sta­tečnými a neohroženými  bojovníky za světový mír.                                        Tento odkaz věrně splníme.             

Lidová demokracie vyjde v pondělí-16. břez­na. Tak jako ostatní denní tisk. vykde i Lidová^ demokracie v pondělí 16. března ráno.