Jak já se mohla mít. Kde já mohla být.
Jak já se mohla mít. Mohla jsem dostat od rodičů fungl nový dům, našli by mi bohatého ženicha a ze štrozoku by mi sem tam odsypali něco peněz. Stačilo jen poslouchat, neodmlouvat a maminka s tatínkem už by se mi o štěstí postarali.
Jenže to já né. Já byla dycká tvrdohlavá, jako ten beran, a tak jsem si toho blba neschopného vzala.
Pořídila jsem si s ním dva príma kluky, hypotéku a polorozpadlou barabiznu bez topení a vody na venkově. Na nic jiného jsme se s Baďurovými třinácti tisíci a mými devatenácti stovkami mateřské nezmohli.
Šikovný Baďura mi však vyrobil venku, u kohoutku na zahradní hadici, provizorní koupelnu, již tvořila zástěna ze dvou dek, plechová vana v níž jsme ohřívaly vodu ponorným vařičem, což nebylo ani bezpečné ani rychlé, ale zase měl člověk jistotu, že se vám nerozmáčí kůže na těle, páč taková očista proběhla v rekordní rychlosti – namočit, namydlit, spláchnout a pryč. Copak v létě to ještě šlo, ale v polovině října už to taková prča nebyla.
Vlastně ani záchod jsme neměli, a tak Baďura vykopal na zahradě pod třešní jámu a pravil: „Tady se nám bude kakat jedna báseň,” a taky jo. Teda do té doby, než opadalo listí ze stromu. To pak jednou přiběhl Baďura s kalhotami na půl žerdi, popadl kýbl, uháněl s ním do sklepa a hulákal: „Že ta kráva sousedka musí věšet prádlo zrovna když se mi chce srát.”
A tak zatímco já jsem žadonila půl roku o dokončení koupelny marně, páč Baďura měl pořád spoustu jiné práce, ta naše sousedka ho k tomu dokopala hnedle. A tak od té doby, co jme měli koupelnu, nemusela jsem už ani to prádlo prát v dětské vaničce na zahradě, ale v pohodlí domova. Na pračku pořád peníze nezbývaly, a tak nám stará Baďurová půjčila alespoň ždímačku. Byla to taková ta stará mrcha (myslím tu ždímačku),která měla uvnitř šneka, na něhož se během odstřeďování, všechno prádlo namotalo. Pokaždé, když jsem sešlápla pedál, abych proces odstřeďování ukončila, věděla jsem, co bude následovat. Trička kluků, která teď byla širší než delší, připomínala ementál a moje spodní prádlo bylo připraveno o všechny gumičky, jimiž bylo to ostatní prádlo důkladně omotáno.
Roztrhané spoďary jsem nosila ještě několik měsíců, protože na nové prádlo nebylo a „Pod kalhotami to stejně nikdo neuvidí,” utěšoval mě Baďura.
Vzhledem k tomu, že peněz nebylo dost ani na jídlo, snažila jsem se šetřit kde se dalo, takže jsem zjistila, že omáčka se dá uvařit místo z masa i z kostky masoxu, a že v těstíčku se dá obalit i bezový květ, a taky že večer je nejlepší nežrat.
Černou kávu jsem koupila jen bezprostředně po výplatě a když došla, tak se prostě nekafovalo. Stejně tak se nekupovalo mnoho jiných zbytečností, bez nichž se člověk obejde, jako například šminky. K čemu by mi taky byly šminky, když jsem neměla v domě žádné zrcadlo, že ano? Pokaždé když jsem jela do města, podívala jsem se na sebe ve výloze a zjistila jsem, že je stejně lepší se na sebe nedívat – alespoň nemá člověk nějaké komplexy. Naše zdi několik měsíců zdobily, místo obrazů a obrázků, vysekané šlincy na rozvod elektřiny a lívance po štukování.
Neměli jsme ani auto, a tak jsem do sousední tři kilometry vzdálené vesnice, v níž sídlil dětský lékař, štrádovala pěšky s kočárem do něhož jsem narvala oba kluky. V létě to byla docela příjemná procházka, ale v zimě v chumelenici či lijáku nic moc.
Zjistila jsem, že člověk vlastně ani nepotřebuje žádné kozačky, protože v botaskách se dá odchodit docela dobře dvanáct měsíců v roce.
Vzhledem k tomu, že jsme ještě v listopadu neměli v domě nainstalovaný plynový kotel, netopili jsme, což oba kluci odstonali a skončili jsme všichni tři v nemocnici – já jako doprovod. A zatímco já po nocích brečela do polštářů, jací jsme to špatní rodiče, že jsme to nechali tak daleko dojít, Baďura pravil: „Snažte se tu vydržet co nejdýl, alespoň jste v teple.”
A tak zatímco si ostatní maminky stěžovaly na tragickou úroveň zdravotní péče, nechutné jídlo a špínu a žádaly o co nejrychlejší propuštění do domácí péče, my byli spokojeni. Bylo tu teplo, čisto a dobré jídlo.
V tak tragických podmínkách jsme žili zhruba dva roky, než se naše životní úroveň začala zvyšovat. Věděli jsme, že se to zlepší až půjdu do práce. Ještě několik dalších let jsem musela vzít práci, která neodpovídala mému vzdělání, ale která mi umožnila vyzvedávat děti ze školky a školy a řádně o ně pečovat.
Rok od roku to bylo lepší.
Když dnes na ty časy zavzpomínám, říkám si, že už bych tak asi žít nedokázala, že bych to asi nezvládla.
Pravda je ale taková, že člověk zvládne všechno, jenom musí chtít. Musí se dokázat smířit s tím, že může mít jen to, na co má.
I když jsem byla mnohdy zoufalá, nikdy jsem nežádala rodiče ani nikoho jiného, aby se postarali o mě a moje závazky. Nikdy mě nenapadlo chtít vykrást banku.
Já sama jsem si vybrala tu trnitou cestu ke štěstí a nikdy jsem toho nelitovala – vždycky je to otázka volby.
Dnes mám všechno, i spoustu toho, co člověk k životu vůbec nepotřebuje. Prostě jsem se k tomu dopracovala – postupně.
Ukázka z knihy Tak jde život
Jitka Gotterová
Chudé Vánoce ?
Každou chvíli narazím na internetu na nějaký článek, který vypráví, jak si hlavně samoživitelky a další sociálně slabší rodiny ztěžují, že nemají ani na dárky pro děti a pro své blízké. Já to vidím jako příležitost upravit hodnoty
Jitka Gotterová
Jak vám pracovní úraz může změnit život
Co je u nás v Čechách možné a jak je u nás postaráno o nemohoucí lidi, kteří celý život pracují a přispívají do systému a následně očekávají, že se o ně stát postará alespoň po dobu, než se zotaví po pracovním úrazu.
Jitka Gotterová
Roušky, respirátory a cosi shnilého mezi lidem českým
Se zájmem jsem si přečetla článek blogerky Dáši Stárkové s názvem Kam se poděla ohleduplnost aneb v roušce exotem , kde autorka lidu českému vytýká neohleduplnost, bezohlednost, nezodpovědnost ba doslova prohnilost ........
Jitka Gotterová
Jsem spokojená a vděčná Bohu
Myslím to vážně. Velmi mě zaujal článek s názvem Jak vypadá skutečná bída v němž se autor zamýšlí nad nářky lidí nad dnešní nelehkou situací a vyvozuje závěry, že nikdo z těch uřvanců nemá ani potuchy, co je to skutečná bída.
Jitka Gotterová
Diagnóza zní jasně a nesmlouvavě - Troll
Nedávno pan doktor Tomáš Vodvářka publikoval na iDnesu svůj článek psaný pro blogosféru s názvem Kde končí svoboda slova? Musela jsem se nad položenou otázkou pousmát, protože mě ihned napadla odpověď: "No přeci na iDnesu."
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Symbol pařížského kabaretu Moulin Rouge v troskách. Lopatky mlýna se zřítily
V noci na čtvrtek se v Paříži zřítila křídla větrného mlýnu, který je symbolem kabaretu Moulin...
Langšádlová končí jako ministryně pro vědu a výzkum, oznámila TOP 09
Aktualizujeme Helena Langšádlová z TOP 09 končí ve vládě Petra Fialy. „Předsednictvo TOP 09 děkuje ministryni pro...
KOMENTÁŘ: Český důchodce, pro vládu nepřítel číslo jedna
Vláda dokola opakuje, že nebude na důchody pro příští generace a zbankrotujeme. Nic takového...
Arizonští poslanci zrušili 160 let starý zákon, který zakazoval potraty
Zákonodárci ve Sněmovně reprezentantů v americkém státě Arizona ve čtvrtek schválili zrušení zákona...
- Počet článků 169
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4466x
Seznam rubrik
- Veselé příhody z práce
- Moje knihy
- Muž a žena
- O lidech
- K zamyšlení
- Zábava
- Poezie a próza
- Ukázky z knih
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené články
- Podraz jménem Obama
- Prozrazený dokument skupiny Bilderberg
- Jak dlouho se nechají lidé okrádat
- Pravda o kolosální manipulaci lidstva
- Velké tajemství levicového Schwarzenberga a pravicového Zemana
- Šikana na pracovišti
- Nenechte si ukrást domy a pozemky
- Podobenství o pomluvách
- Majdam - kdo za tím stojí
- Bilderberg 2013
- Nový světový řád bohužel není pitomost
- Zabíjíme již 100 let díky stejným lidem
- Ubráníme se?
- !!!!!!!
- USA chce válku s Ruskem
- Mantinely - z klávesnice čtenáře
- Mantinely - rozhovor
Oblíbené knihy
- Věra Nosálová/ Slunce zapadá na východě
- Libuše Čiháková/ Páchám dobro
- Libuše Čiháková/ Indiskrétnosti
- Doren Virtue/ Andělská terapie
- Miroslav Hrabica/ Co nám tělo říká
- Don Miguel Ruiz/ Čtyři dohody
- Nelson Demille/ Hra pro lvy
- Suzan Wilsonová/ Jestřábí zátoka
- James Thayer/ Dvanáctý stupeň
- Karen Robardsová/ Jezero duchů
- Kristin Hannah/ Na Mystickém jezeře
- B.Traven/ Loď mrtvých
- Honoré De Balzac/ Bratranec Pons
- N.A.Lejkin/ Naši za hranicemi
- N.V. Gogol/Mrtvé duše
- Gunter F. Gross/Profesionál v práci amatér v soukromí
- E.A.Poe/povídky
- Oscar Wilde/Obraz Doriana Graye
- T. Boehmová/Matka z cukru a oceli
- P.Briggs/Měsíční píseň
- P. Briggs/Krevní pouto
- P.Briggs/Železný polibek
- P.Briggs/Zkřížené hnáty
- P.Briggs/Stříbrná relikvie
- P.Briggs/Říční znamení
- I.Andrews/Magie mrtvých
- I.Andrews/Magie krve
- I.Andrews/Magie spaluje
- I.Andrews/Magie útočí
- I.Andrews/Magie zabíjí
- I.B.Singer/Satan v Goraji
- Sylvia Plath/ Pod skleněným zvonem
- Jaroslava Hofmanová/ Láska není minulost
- Og Mandino/ Největší obchodník na světě
- Patricia Briggs/ Spálená mrazem
- Patricia Briggs/ Štvanice
- Patricia Brigs/ Loviště
- Patricia Briggs/ Dvojí spravedlnost
- Štěpánka Bergerová/ Dámský lovecký salón
- Derren Brown/ Magie a manipulace mysli
- Thomas King/Městečko Medicine River
- Barbora Hrůzová/Keltská kletba
- Claire Keeganová/Třetí světlo
- Lenka Teremová/Čarodějka
- G.G.Márquez/Dobrodružství Miguela Littína v Chile
- Milena Augusová/Kameny bolesti
- Martin Goffa/Muž s unavenýma očima
- John Flanagan/Hraničářův učeň
- Delphine Minoui/Dětská nevěsta
- Arnaldur Indridason/Mrazivá noc
- Ethan Canin/Ani králové ani hvězdy
- Barbara Erskin/Vzdálené hlasy
- Barbara Nesvadbová/Přítelkyně
- Madeleine Brent/Prokletí minulosti
- Caroline Slade/ Markéta
- Adolf Branald/ Lazaretní vlak
- Jan Neruda/ O zlatém člověku
- Martin Hattala/ Milenka nejvěrnější
- Martin Hattala/ Plavkyně nejmilejší
Oblíbené stránky
- Moje stránky
- Pravý prostor
- Kde koupit moje knihy
- Obec spisovatelů ČR
- Udělat někomu radost může každý